Jak jsem kupovala letecká sluchátka

autor : Lenka Kundratová              Celá anabáze začala již koncem října minulého roku, kdy jsem s kámoškama odjela na prodloužený víkend do lázní. Tu pod svalnatými pažemi masérů a v horkých kádích s léčivou vodou jsem se kamarádkám svěřila, že můj drahý milovaný manžel příští rok v létě bude slavit čtyřicítku. A tak jsem dostala spoustu tipů, co že prý vymyslely pro své muže kolegyně a samozřejmě jsme toho taky spoustu více či méně použitelného vymyslely. Dárky vtipné, praktické, zážitkové … Jedním dárkem jsem se inspirovala, ovšem nebyla jsem si jistá, zda manžela více potěší nebo naštve, tak jsem si řekla, že ano, ale že by to chtělo ještě i něco jiného (pro případ, že nebude potěšen), něco, co ho potěší určitě! Letecká sluchátka! U těch můžu mít stoprocentní jistotu, že bude nadšen a spokojen. V našem aeroklubu se totiž poslední dobou stalo trendem, že si motoroví piloti nosí do kokpitu letadla svoje vlastní sluchátka. Snad ani ne tak z potřeby ukázat se, jako spíš v důsledku toho, že ty erární aeroklubová sluchátka, která za léta utrpěla tím, že nemají jednoho pána a už jsou docela zničená, nestojí za nic … Různě v nich chrčí a vrčí a to, že je občas slyšet jen na jedno ucho, je téměř obvyklý jev, jehož pravděpodobnost se blíží k číslu 1. Tak tedy rozhodnuto! Jeden dárek ponechám zatím v tajnosti a budu zvědava na reakci. Druhý dárek, tedy sluchátka, musím začít „rychle“ řešit. To „rychle“ se nakonec ukázalo jako slabá rezerva, měla jsem začít řešit „urychleně“ …       Před koncem kalendářního roku, na „letištním Silvestru“, který pravidelně pořádáme 29. prosince, jsem svůj záměr pořídit drahému choti sluchátka prozradila dvěma kamarádům pilotům a požádala jsem je, jakožto piloty motorové a oba majitele vlastních leteckých sluchátek o pomoc s výběrem. Vůbec tomu totiž nerozumím, jelikož ve své letecké kariéře jsem vzhledem k následnému těhotenství došla pouze k sólovým letům Blaníkem …       Tedy moje představa o ceně takových leteckých sluchátek byla dva, maximálně tři tisíce. Z tohoto OMYLU mě však moji kamarádi rychle vyvedli a vysvětlili mi, že pokud chci koupit slušná sluchátka (a ne „šmejdy“), tak až počítám od šesti tisíc víc, tak 6-8 tisíc Kč. Vytřeštila jsem na ně oči a řekla jsem, že v tom případě budu muset manželovi vymyslet jiný, levnější dárek k narozeninám. Jenže pak mi jedna známá poradila, ať se domluvím s rodinou a na dárek se složíme. Což byl skvělý nápad! Tak jsem zatelefonovala manželovým i mým rodičům, zda a pokud ano, tak jakou částkou jsou ochotni se podílet na společném dárku k narozeninám. Byli nadšeni, protože díky tomu si alespoň nemuseli lámat hlavu vymýšlením VLASTNÍCH dárku. A jednomyslně jsme se shodli, že než nějaké blbosti či „žrací“ dárkové koše, je mnohem lepší jeden společný dárek, z kterého bude mít radost a s nímž navíc zcela jistě nepočítá (protože on na rozdíl ode mne asi zná přibližnou cenu sluchátek a ví, že na tak drahý dárek bych mu sama nenašetřila), a tudíž tam bude i ten magický okamžik překvapení. Pak se ukázalo, že aby tento magický okamžik, tedy ta chvíle překvapení, vůbec mohl nastat, bude znamenat udržet vše v tajnosti především před našimi dětmi, které co neví, to nepoví.       Kluci z aeroklubu mi tedy ochotně pomohli s výběrem, jednoznačně se shodli, že značka může být pouze a jedině „David Clark“, a vybrali mi dva typy - levnější a dražší variantu, podle toho, kolik dám dohromady peněz. Nakonec jsem dala dohromady víc, než jsem předpokládala, a dokonce i víc než na dražší variantu, protože se k nám přidal i můj brácha, tudíž jsme mohli koupit kvalitnější sluchátka a ještě nám zbylo i na brašnu stejné značky (když už, tak už). Super, byla jsem spokojená. Řekla jsem si, že objednání nebudu nechávat na poslední chvíli, prošla jsem několik e-shopů s leteckými potřebami a opět díky kamarádům z AK se rozhodla, KDE budu objednávat. Přece jen však objednávat sluchátka v květnu, když manžel má narozeniny AŽ 8. srpna, mi přišlo brzy, protože by ještě dárek skutečně mohly objevit doma děti a bylo by po překvapení.       Tedy vybráno, letecká sluchátka David Clark, typ H10-13 ve stereo provedení. A k tomu brašnu na sluchátka, rovněž značky David Clark.       E-shopů s pilotními potřebami na Internetu zase až tak moc není. Nakonec byl vybrán e-shop firmy Air Team, která se věnuje prodeji avioniky a pilotních potřeb a realizuje hned tři (z těch několika málo, co se najdou) e-shopy, mimo jiné také na významných pilotních webových stránkách, např. na aerowebu. V jejich e-shopu budu tedy sluchátka objednávat.       V e-shopu byla většina sluchátek skladem s dodáním do 24 hodin, u těch námi vybraných byla uvedena dostupnost „obvykle 5-10 dní“. Fajn! To je stále dost času, nicméně vzhledem k tomu, že mám ráda věci pod kontrolou a raději dřív než později, jsem tyto sluchátka dne 29. června tohoto roku objednala. A vzhledem k tomu, že jsem holka moderní a na Internetu nakupuji poměrně často a zatím nikdy jsem neměla problém, zvolila jsem platbu virtuální platební kartou a uhradila bezmála devět a půl tisíce korun českých. Okamžitě mi přišel potvrzovací mail o přijetí mé objednávky s rekapitulací a hned v příští minutě další, který mě informoval, že platba byla v pořádku přijata. Výborně, jsem spokojena, jak to v dnešním světě „computerů“ a Internetu všechno krásně funguje.       Objednávku jsem dál neřešila, příští týden URČITĚ dostanu mail, že zboží bylo odesláno. Jenže ono se tak nestalo. A nestalo se tak ani v týdnu dalším. Zatím jsem vyčkávala, protože minulý týden byly svátky (Cyril a Metoděj a upálení Mistra Jana Husa) a to uprostřed týdne a tudíž spousta lidí má dovolenou a objednávky se mohou zdržet. Nicméně ani další týden jsem nedostala žádnou informaci, žádné avízo, že zboží bylo odesláno, dokonce ani žádný mail, v kterém by mě NĚKDO informoval, že moje zboží stále není skladem a KDY ho tedy mohu očekávat. Počkám, říkala jsem sama sobě, do konce týdne, a pokud se nikdo neozve, budu se muset ozvat já. V té době už jsem začínala být trošku nervózní, zda vůbec někdy dostanu své ZAPLACENÉ zboží anebo případně dostanu zpět své peníze, které jsem v dobré víře s dětinskou naivitou poslala bůhvíkam.       V pátek 15. července jsem tedy na stránce shop.aeroweb.cz/kontakty našla telefonní číslo pro zákaznickou podporu a vytočila jej. Telefon vzal podle hlasu mladý muž. Optala jsem se zdvořile na svoji objednávku ze dne 29. června. Začal mi sáhodlouze vysvětlovat, že tato sluchátka, ovšem v mono provedení, jsou nyní v akci, tudíž že jsou to momentálně nejprodávanější sluchátka David Clark vůbec a že jich mají plný sklad. Ovšem ty moje, ve stereo provedení, nemají, a že si nejdřív ani nevšimli na objednávce, že to má být stereo, potom je tedy objednali, ale opět jim přišla nová várka těchto sluchátek v mono provedení, takže to reklamovali, ale zatím nic víc nevědí. Ale že si MYSLÍ, že se to celé zdrželo proto, že není ta brašna. Pak si najednou VZPOMNĚL, že už asi ty sluchátka přišly a že si MYSLÍ, že už mi byly odeslány. On si MYSLÍ, že už to bylo začátkem týdne. „JÁ MYSLÍM“ říkal tak často, že už jsem to nevydržela a řekla jsem mu: „Podívejte se, mě opravdu nezajímá, co Vy si MYSLÍTE, ale zajímá mě, jak je to s mojí objednávkou. A pokud tedy říkáte, že sluchátka odešly, tak se podívejte někam do systému, kdy přesně odešly a toto datum mi laskavě řekněte.“ Jeho odpověď však kupodivu zněla takto: „No, víte, tam já se sice nedostanu, ale já MYSLÍM, že …“ Přerušila jsem ho: „Vy už zase MYSLÍTE?!“ Nakonec se rozhodl, že mi dá číslo na expedici, kde mi řeknou podrobné informace, které on bohužel v systému nevidí. Ta paní, která zvedla telefon, sice byla laskavější a ochotnější ten onen mladý muž z obchodního oddělení, nicméně zoufale NĚCO hledala, až se nakonec zeptala, jak jsem TO platila?! Odpověděla jsem, že virtuální platební kartou. „No, to je právě asi ten problém.“ řekla mi. „Prosím?! Vy mi chcete říct, že problém je ten, že jsem zboží okamžitě zaplatila?!“ Paní mi začala (podobně jako onen mladý muž) sáhodlouze vysvětlovat, že to má na starosti kolegyně, která odjela na dovolenou a při platbě „virtuálkou“ se musí ještě NĚCO potvrdit nebo přepsat do systému či co jiného … Nicméně mi řekla, že zboží je skladem a že mi ho okamžitě pošle. Podivila jsem se, co je to proboha za firmu, ale s pocitem, že teď už snad své dávno zaplacené zboží dostanu, jsem šla dětem nachystat něco dobrého na svačinu. Vzápětí mi však zazvonil můj mobilní telefon značky Sony Ericsson a v něm se ozval hlas mladého muže z firmy Air Team. Moc se omlouvá, ale ta paní to zase popletla a ty sluchátka neodešly, protože to OPĚT byla ta v mono provedení. Ty stereo nejsou, ale hned to budou u dodavatele urgovat, a že do týdne by snad mohly být a začátkem dalšího týdne bych je mohla mít doma, ale že opravdu neví. Po delším rozhovoru jsme se domluvili, že do konce příštího týdne, tedy do pátku 22.7. (!), mi dají vědět, zda sluchátka jsou, nejsou, budou, kdy budou … prostě informaci o současném stavu, v jakém se nachází moje objednávka. Určitě, STOPROCENTNĚ mi dají vědět V KAŽDÉM případě! Týden uplynul, přišel pátek, já jsem žádnou informaci neobdržela. V pondělí 25.7. jsem poslala do firmy mail. Stále slušně jsem se připomenula, že jsem nedostala slíbené informace a že tedy o ně žádám. NIC se nedělo! Ani v úterý, ani ve středu … tak jsem zase zavolala! Ve středu 27. července!       Tentokrát se neozval onen mladý muž, ale nějaká slečna či mladá žena. Když jsem jí začala vysvětlovat, proč volám, přerušila mě, že ví, o co jde a že ty sluchátka nejsou. Na otázku, proč mi nedali do konce týdne vědět, jak bylo domluveno, mi odpovědět nedokázala. Zato však na otázku, proč nikdo nereagoval na můj mail z pondělí, mi řekla, že jej přeposlala kolegovi, který se mi MĚL ozvat a nabídnout mi jiná alternativní sluchátka, protože ty moje určitě do pátku (jak jsem uvedla, že potřebuji) nebudou (a kdy budou, to mi nejsou schopni říct). Už jsem toho měla vážně dost! Řekla jsem jí (podobně jako jejímu kolegovi, že mě nezajímá, co si MYSLÍ), že je mi jedno, že se kolega MĚL ozvat, když se neozval! Nejen mně, ale i slečně se mnou již docházela trpělivost, což mi dost jasně dala najevo intonací svého hlasu. Nechtěla jsem ji tedy dále trápit a požádala jsem ji proto, ať mi dá telefonní číslo na svého šéfa. To mi sice nadiktovala, ale řekla mi, že je 14 dní na dovolené v zahraničí. Nicméně číslo jsem si poznamenala a rovněž tak číslo na kolegu, který se mi MĚL ozvat.       Než jsem však zavěsila, začala jsem si „sumírovat“ možnosti, které de facto mám. První možnost je vybrat si jiná sluchátka s tím, že tam bude nějaký cenový rozdíl, který doplatím, nebo mi naopak bude přeplatek vrácen. Druhá možnost byla počkat, až přijdou na sklad sluchátka David Clark H10-13 ve stereo provedení, což ovšem nikdo neví, zda bude za týden, za dva, za měsíc, za rok … (zda vůbec přijdou, s tím jsem si v tento okamžik také nebyla jistá). Vyslovila jsem tedy třetí možnost a to, ať mi tedy vrátí peníze, že si sluchátka objednám jinde. Slečna potvrdila, že i toto by bylo možné, jenže příkazy k úhradě podepisuje výhradně šéf, který je na dovolené, takže to bude nejdříve za 14 dní. Byla jsem naprosto konsternována. „Vy mi tedy chcete říct, že i když si ty sluchátka objednám jinde, tak je nemám čím zaplatit, protože peníze od vás nedostanu?!“ Slečna mi to otráveným hlasem potvrdila … (později jsem ale zjistila, že z těch několika málo e-shopů s leteckými potřebami nemá žádný tyto sluchátka skladem, všichni mají pouze ty v mono provedení, takže bych si moc nepomohla)       Zavěsila jsem se s konstatováním, že takto si jednání slušné a seriózní firmy opravdu nepředstavuji, že jsem zhnusena a rozhodně je nemohu nikde doporučit (a to i přes to, že já jsem na ně doporučení dostala). Ještě jsem vyjádřila myšlenku, že být to moje firma, která navíc sídlí na letišti, vezmu letadlo a zaletím do nejbližšího skladu v Evropě, kde sluchátka mají a dovezu je. A to byť kvůli jednomu zákazníkovi s malou zakázkou, jako jsou jedny letecká sluchátka. A to právě kvůli dobrému jménu firmy, o které bych rozhodně nechtěla přijít.       Chtělo se mi řvát i brečet najednou! Byla jsem zoufalá! Neměla jsem ani peníze, ani dárek a opravdu jsem nevěděla, co mám dělat! Kdybych se s tím mohla aspoň svěřit manželovi – jednak by se mi ulevilo a jednak on by spíš věděl, jak si v takové situaci počínat. Jenže pro něj to má být překvapení! Dobře, dnes ještě počkám, a když se nic nedozvím, zítra (čtvrtek) mu to řeknu. Jenže … v pátek má tu oslavu na letišti (selátko, bečička …) a to bych mu takovou akci zkazila, kdybych mu řekla, že jsem někam poslala 9,5 tisíce a nevím, jestli z nich někdy něco uvidím. A navíc, jak svého muže znám, neocenil by vůbec fakt, že už od podzimu pro něj vymýšlím a zařizuji dárky k narozeninám, ale vytočil by se, že jsem pitomá, když někam posílám tolik peněz! Což mi ostatně nepřímo řekla i moje drahá tchýně, i můj vlastní otec. Že vždycky berou zboží jen na dobírku, pěkně z ručky do ručky. Mně se ovšem OPRAVDU více osvědčilo platit vše předem. Jednak dostanu zboží rychleji a jednak, když nejsem doma, nechají mi zaplacený balíček u sousedky. Jenže tady šlo o VELKÉ peníze, tak drahého jsem ještě přes Internet nic neobjednávala! No nic, rozhodla jsem se tedy, že s tím počkám a řeknu mu to až po oslavě!       Volala jsem tchýni, že jsem bezradná, a ta mi poradila, ať zavolám tomu šéfovi (z Internetu z obchodního rejstříku jsem mezitím zjistila, že se jedná o s.r.o. a společníky jsou pan Petr Polák a syn, tedy že šéf je přímo majitelem společnosti) a řeknu mu, že na něj podám trestní oznámení. Moc se mi do toho nechtělo, nerozumím tomu, jak to chodí a pokud pan Polák má v těchto věcech nějaké zkušenosti, leda se mi vysměje. Tchýně naivně tvrdila, že se aspoň bude bát. Stála jsem si za svým, že bát by se snad mohl pouze v případě, že by tomu vůbec nerozuměl, což nepředpokládám. Nakonec jsem zavolala kamarádovi právníkovi, byl sice zrovna na obědě, ale vyslechl mě. Stručně jsem mu popsala situaci. Řekl mi, že s trestním oznámením by se mi opravdu mohl vysmát a že říct mu můžu jedině, že ho dám k soudu nebo že to nechám protáhnout v médiích. Což by ovšem bylo oboje na dlouho, minimálně na rok. Nehledě na to, že výdaje za soud by byly v podstatě v ceně těch sluchátek, ale že to by asi zaplatila firma Air Team, protože bych to s největší pravděpodobností vyhrála. „Jenže chce se Ti minimálně rok lítat po soudech?!“ ptal se mě kamarád a doporučil mi, že nejlepší bude, když se dohodneme na nějaké kompenzaci nebo na vrácení peněz, ale v tom případě mi radí poslat jim písemně (ne e-mailem) doporučeným dopisem, že vzhledem k nedodržení podmínek (dodání 5-10 dní) odstupuji od smlouvy a žádám vrácení peněz. Poděkovala jsem mu za rychlou konzultaci, že tedy uvidím, co bude dál.       Volala jsem majiteli firmy, který (dle očekávání) mi to típnul. Je přece na dovolené!       Ještěže jsem dnes domluvená s Vlastou na pivo! Jednak se vykecám a jednak se dnes fakt picnu! Dnes si to zasloužím!       Asi za hodinu a půl mi volal pan Polák, majitel firmy Air Team. Že tam z tohoto čísla měl ztracené volání. Po hlase to byl muž středního věku, který mluvil klidně a rozvážně, jeho způsob vyjadřování byl kultivovaný a působil slušným a seriózním dojmem (jaká změna oproti jeho arogantním a nepříjemným zaměstnancům!) - těžko říct, zda je dokonalý herec nebo je to VÁŽNĚ slušný člověk. Každopádně klidně a bez přerušování vyslechl celou moji story s nákupem sluchátek. Zřejmě o tom nic nevěděl (koneckonců, kdyby měl šéf vědět o každé objednávce, na co by tam potom ty lidi vůbec měl, že?!). Když jsem si mu rozhořčeně stěžovala, že jeho zaměstnanci neposlali slíbený mail s informací a na můj e-mail nikdo nereagoval, ujistil mě, že to je opravdu chyba jeho zaměstnanců, že neví, co je vedlo k takovému jednání a že se za to omlouvá a po návratu z dovolené si to s nimi vyřídí. Musela jsem uznat, že „opravdu nemá smysl, aby jim nyní přede mnou volal a nadával jim, že to nic nevyřeší“. Mluvil stále klidným hlasem a já jsem rovněž ztratila chuť se hádat. Jako jediný (ač na dovolené) mi byl schopný dát určité informace ohledně sluchátek David Clark. Říkal, že zboží se objednává přímo u výrobce v Americe a že momentálně celá Amerika žije nějakým obrovským leteckým veletrhem, nepamatuji si jeho název (já jsem „ajťák“, takže jsem si to asociovala s mezinárodním veletrhem CeBIT v německém Hannoveru). Tudíž že jsou pozastaveny všechny objednávky a veškeré letecké společnosti fungují pouze sporadicky, žijí veletrhem. Proto se všechno zpozdí. Dle jeho střízlivého odhadu by sluchátka mohly být dodány nejdřív v druhé polovině srpna, ne-li až začátkem září. Vida, alespoň nějaká informace! Každopádně hlavně jiná než „nevím“, za týden zase „nevím, ale snad příští týden“ atd. Pan Polák mi rovněž nabídl jiná sluchátka (vzhledem k tomu, že kluci v aeroklubu řekli pouze a jedině David Clark, tak jiného výrobce jsem předem zavrhla) a vysvětlil mi, že to stereo je tam vlastně tak trochu „zbytečné“ (což už mi mezitím řekli kluci u nás na letišti taky). Takže mi nabízí typ H10-13, ale v mono provedení a že jako kompenzaci mi na ně dá nějakou slušnou slevu. Měla jsem však mezitím už taky nabídku jiných sluchátek „prolezlou“ a našla jsem sluchátka H1060, která jsou rovněž ve stereo provedení, jsou skladem a stojí asi o 400 Kč víc než H1013. Navrhla jsem tedy, ať mi pošlou tato sluchátka a ty čtyři stovky že bych brala jako kompenzaci. Pan Polák s tím souhlasil a řekl, že hned zavolá do firmy, aby mi je pokud možno ještě dnes poslali. Slušně jsme se rozloučili, on se znovu omluvil za svoje zaměstnance a já jsem konečně byla klidnější, že teď už snad bude vše v pořádku. Nicméně dokud nebudu mít sluchátka doma, klidná nebudu.       Vyrazila jsem do hospůdky na pivo, kde už mě čekala Vlasta. Všechno jsem jí vylíčila a trochu jsem se uklidnila. Vypily jsme dva Šeráčky a než jsme si stihly objednat další, zazvonil mi mobil. Byl to pan Kratochvíl z firmy Air Team. Nejdříve jsem myslela, že si chce něco ověřit ohledně mé domluvy se šéfem, ale on začal „Kolegyně mi přeposlala Váš e-mail, že se s Vámi mám domluvit, zda si nechcete vybrat jiná sluchátka …“. „Ale já už jsem se přece dnes domluvila s Vaším šéfem!“ přerušila jsem ho. „Vy už jste mluvila se šéfem?!“ podivil se. Nejsem si jistá, zda se opravdu podivil nebo jestli to zahrál a dávno o tom věděl. Tak jsem ho ujistila, že ano, jsme domluveni, že místo H10-13 mi mají poslat H10-60 za cenu těch H1013, která jsem dávno zaplatila. Ale dobře že volá, alespoň mu mohu připomenout, že v objednávce byla také brašna na sluchátka, rovněž značky David Clark. Načež mi pan Kratochvíl sdělil ohromující zprávu, že to je problém, protože ta brašna NENÍ. Se slovy mého kolegy „kéž by mně pánbů dobré nervy zachovati ráčil“ jsem se snažila uklidnit a nejdříve počítat do deseti, než jsem pravila „Pane, vy mi chcete říct, že nemáte brašnu, která na skladě v okamžiku objednání byla?! Že ve VAŠÍ společnosti se nekompletují zakázky tak, že si dávám k objednávkám to, co mám a čekám, až přijde to, co chybí, ale že u vás se nejprve čeká, až přijde to, co chybí a mezitím se to, co je, vyprodá?!“ Pan Kratochvíl mi začal vysvětlovat, že to je právě asi ten problém, protože ona ta brašna na skladě NEBYLA, že to byla chyba v systému, že tam to sice hlásilo, že skladem je, ale fyzicky ASI NEBYLA. A jestli chci, že mi pošlou jinou, levnější brašnu a vrátí mi rozdíl nebo mi případně vrátí celou částku. Zeptala jsem se, jak dlouho bych čekala na brašnu David Clark, kterou mám objednanou a zaplacenou. „To bohužel netuším.“ děl pan Kratochvíl. Já jsem ale tušila – brašna bude nejdříve ve druhé polovině srpna, ne-li začátkem září, stejně jako ostatní zboží značky David Clark, protože Amerika žije veletrhem … Řekla jsem mu, že rozhodně nechci noname brašnu (byť o víc než 400 korun levnější), tu ať mi URČITĚ neposílají a že se ještě rozmyslím a dám vědět, zda počkám na brašnu David Clark, a nebo budu chtít zpět peníze. Pane na nebi! Ať už tohle skončí!       V pátek 29. července ráno před osmou hodinou mi volal mladík z PPL, že mi veze balíček, jestli budu doma. Ano, na NIKOHO jiného nečekám … řekla jsem si pro sebe …       Za hodinu a půl mi mladíček z PPL předal kýžený balíček. Nedočkavě jsem ho začala rozbalovat. Byl pečlivě zabalený, to ano. Vytahovala jsem krabici se sluchátky David Clark H10-60. Sláva, tak sluchátka mám! Ke krabici však bylo přiloženo (přilepeno) ještě něco malého, měkkého. Řekla jsem si, že asi posílají tu brašnu, že to nakonec dobře dopadlo. A nebo že by to byla ta noname brašna?! Ale to snad ne, vždyť jsem jasně řekla, že ji nechci! Anebo posílají „jako pozornost“ navíc nějaké letecké tričko, když zase ještě není ta brašna … „Uff, já se z toho snad vážně zblázním!“ kvílím, když vytahuji noname brašničku na sluchátka (na faktuře uvedena jako PilotStyle), která by se u „ťamanů“ dala pořídit tak za 50 Kč, zde stojí asi 250 a na faktuře je částka 690, která odpovídá té objednané brašně David Clark (uvedena je však za tuto cenu ta PilotStyle)! Šílím a opět jdu vytáčet číslo společnosti Air Team. Mluvím s mi již známou slečnou, která se dosti podivuje, že OPĚT volám (ano, částky za hovory s touto společností mi již nabírají horentních sumiček), že PŘECE ta sluchátka odešla. Ano, má pravdu, ale velmi rozhořčeně si jí stěžuji, že patrně POUZE nějakým nedopatřením mi do balíčku byla vpravena noname brašna (pardon, PilotStyle!) na sluchátka a že jsem jasně řekla, že URČITĚ tuto brašnu nechci, že buď počkám na brašnu David Clark, nebo budu chtít zpět peníze. Znuděně a znechuceně mi řekla, že tuto informaci dostali pozdě, že již byl balíček odeslán. To ale není pravda, protože jsem mluvila s panem Kratochvílem v době, kdy ještě nevěděl (nevěděl?!), že jsme se s panem Polákem domluvili na sluchátkách H10-60. Slečna mi řekla, že brašna není (to už PŘECE vím!) a že až dojde (to ale ONA NEVÍ, kdy to bude!), tak mi ji pošlou. Ptala jsem se, co jako mám dělat s touto taštičkou, že snad si nemyslí, že ji ponesu na poštu a utratím DALŠÍ peníze za poštovné (jako bych už dost nedala za telefony). Velmi arogantním, zhnuseným hlasem mi řekla, že samozřejmě, že ne, ať si tuto nechám a že tamtu PAK pošlou. Znovu, jsem se otázala, jestli TO TAK BUDE, načež se slečna už musela opravdu hodně ovládat, aby mě neposlala někam, ale tónem, který naznačuje vraždu, smrt a zabití mé osoby, mi znovu řekla: „Aaano, až tu bude, což ale nevím, kdy to bude, tak Vám ji pošleme.“ OPĚT jsme vyjádřila zklamání nad fungováním TAKOVÉ SERIÓZNÍ společnosti a tento ZBYTEČNÝ hovor jsem ukončila s tím, že se ozvu znovu, až bude zpátky z dovolené pan Polák, majitel společnosti a její vedoucí. Slečna bez pozdravu zavěsila … (nepochybně chtěla šetřit mé korunky)       Další týden jsem NIKAM nevolala! Pan Polák je nejspíš ještě někde v zahraničí (a nebo taky ne) a dodávky veškerého zboží David Clark se zdržely kvůli nějakému leteckému veletrhu … Takže co, teď nic nevykoumám. Teď mohu jen čekat a doufat, že brašnu ještě někdy uvidím! Ale hlavně že mám ty sluchátka! To je PŘECEJEN ten hlavní dárek pro mého manžílka!       Mezitím jsem na serveru www.fler.cz, kreativní svět, objevila nádherné Aero přání ve stylu Vintage a k tomu suprový visačky k dárkům, ozdobené ručním tiskem letadýlka. Hned jsem to objednala a nepoučena z předchozích nezdarů jsem OPĚT zaplatila zboží předem. Nešlo o velkou částku a do anabáze s nákupem sluchátek u firmy Air Team jsem s platbami předem neměla žádné problémy. V pátek jsem měla přání i visačky doma, vše v pohodě.       Je sobota večer! NIC NOVÉHO! V pondělí (nebo raději až v úterý, ať po dovolené vydechne?!) budu OPĚT (za další korunky) volat panu Polákovi!       A ještě jedna poznámečka – ona ta KOMPENZACE … momentálně vlastně žádná není. Dostala jsem sice asi o čtyři stovky dražší sluchátka, než která jsem si zaplatila (to měla být ta sleva), ale také asi o čtyři stovky levnější brašnu. Dokonce to vypadá, že jsem ještě asi 40 korun prodělala!!! A k tomu ty telefony, to snad ani nepočítám! Takže OPRAVDU doufám, že tu brašnu David Clark nakonec UVIDÍM, i když zatím tomu nic nenasvědčuje …       Úterý! Pan Polák hovor nepřijímá! Mám dnes nabito a odpoledne návštěvu, takže to nechávám. Odpoledne mi pan Polák volá zpět. Vylíčím mu opět situaci … slíbí, že objednávku tedy ještě neuzavře a brašnu pošlou okamžitě, jakmile přijde. Věřím mu! Dokonce mu řeknu, že jednání s ním se zdá být solidní a slušné, což se ovšem nedá říct o jeho zaměstnancích a že já OSOBNĚ bych si takové zaměstnance nedržela (zbytečná slova, pravda, ale i ženský jsou někdy ješitný!).  Pan Polák to nekomentuje.       Tak tedy moje povídka o nákupu leteckých sluchátek končí. Konec je otevřený! Přijde brašna David Clark?! Nepřijde?! Uvidíme! Ale každý příběh má mít dobrý konec, takže VĚŘÍM …

 

Další >