autor : Pavlína Horáčková 

18.7.2007

 Po delší době posílám nějaké zpravodajství:

Čau, čau, vůbec jsem se nedostala na net, protože jsme furt lítaly a přistávaly ve všelijakých vzdálených opuštěných místech (chtěla jsem napsat o prdelích, ale to se nesluší). Myslím, že už máme 5 disciplin platných a jednu neplatnou, takže závody jsou taky platné. Jednou jsem skončila na cizím letišti, kam vůbec mikrone přišel, z důvodu, který prozradím možná někdy v opilosti, chyběl mi jeden stoupák, ale fakt jsem ho nemohla vytočit, i když jich bylo ještě dost.

Podruhé nás vyštvali na 366 km v čisté při dostupech 800 až 1000 m, stoupáky byly kolem metru, i když jednou jsem vyjela 300 m na dvoumetru a taky jsem si párkrát užívala 1,5 m/s. V sedm večer jsme točili 2. otočku na dvoustém km, v osm pak přistávali kolem třetí otočky, domu chybělo asi 110 km, ale prostě to vypli. Sedla jsem na poli sama, ale bylo nás tam po okolí k radosti místních asi deset. Vrátili jsme se v pul třetí ráno, ale stihla jsem se vetřít na skromnou francouzskou večeři o třech chodech a víně, také káva byla.Letadlo mi z příšerného řepkového strniště dotáhli autem až k jejich domu u silnice.
Disciplinu nedoletěl nikdo z žádné třídy.
Třetí úlohu opět nedoletěla cela klubovka, trochu jsem se ulakomila na kilometry a v závěru z mnoha krásných poli vybírala tak dlouho, až jsem přebrala. Přistávala jsem na krásnou zelenou travičku, ale když jsem se mela dotknout kolem země, éro se propadlo do zelené džungle, zatočilo jak lyžař dole na sjezdovce a zůstalo stát bokem. Zaplať pámbů za Jantara. Vůbec jsem neviděla ven. V první chvíli jsem se lekla, ze se mi zavřel podvozek, pak jsem pochopila, že rostliny jsou šíleně vysoké. V místě přistání mi byly do pasu, když jsem jimi procházela asi 100 metru k cestě, tak byly občas až po prsa. Domorodci hovořili jen francouzsky, ale pochopila jsem, ze rostlina je kulturní (nevím, proč si to mysli, byla hnusná, velká, houževnatá a smrděla) a ze traktorem se tam nesmi vjet (traktor se řekne le tracteur). Připravovala jsem se na demontáž na miste a vyneseni části v rukách, naštěstí jen teoreticky, protože bychom u toho asi všichni umřeli vedrem, vysílením a pokousáním od třícentimetrových hovad. Když jsem vytáhla cep z křídel, přijel otec rodiny, zeptal se, kolik to váží, když slyšel 270 kg, zasel pro traktor a dotah éro k cestě. Předtím to sice telefonicky dvakrát odmítl, ale zachránil nás. Věnovali jsme rodině několik českých piv, na oplátku jsme si mohli na farmě umýt ruce a dostali jsme napit vody a džusu. Ještě zbývá prozradit, co to tam pěstovali. Chtěla jsem, ať mi to napíšou francouzsky, napsali jakési slovo, ovšem při překladu pomoci slovníku se ukázalo, ze to není název plodiny, ale informace, ze pole je jejich. Slovník pak vydal tajemství, že to bylo proso. Máme to vyfocené, ale není čas fotky stáhnout a poslat. Jantar byl cely zelený a černý, hlavně na horních plochách. Po čtvrté jsem zcela nečekaně doletěla až domů, diky Dane Novákové, která disciplinu vyhrála, já skončila druhá. Večer bych tedy mohla zajít na internet, ale my nováčkové jsme byli přijímáni do stavu čarodějnic, šíleně jsme se namaskovali, pak u ohne každou předvolali, s přidělenou kmotrou jsme vypili na ex kořalku (to mi fakt vadilo, i když pít armagnac na ex je zvěrstvo), museli jsme po svých kmotrách opakovat slib v jejich mateřštině, na štěstí na mě vyšla Italka, ale i tak to bylo strašné, objet s ni na koštěti oheň a na černo obarvenými rty políbit knihu. Ted jsem tedy řádná čarodějnice. Nic mi nepomohlo, že mám čarodějnický průkaz, asi není mezinárodně platný.
Další den bylo hnusně, bouřky, průtrže, ale opět neslo psát, protože jsme nutně museli navštívit nějaké zámky na Loire,když už jsme tu. Večer pak proběhla international party se spoustou jídla a piti, Češi cepovali pivo a nalévali beton nebo přímo becherovku, u stánku se furt mačkaly davy. Chovala jsem se slušně a ochutnávala dlouho jen jídlo, zapíjela jsem to pivem, ale decentně, jen Poláci mě překecali na maličkou zubrovecku s jabkovým džusem a Dani mi na hrušky s čokoládou nalili hruškovici, a divoké taneční rejdení nebylo zapříčiněno velkou dávkou alkoholu, ale jen čirou radosti ze života. Věc pak měla ještě zákulisní dohru. Do konce někdy před půlnocí (to přece není žádná nevhodná hodina, vstáváme v osm) vydržely jen Česky a Němky, načež ráno Britky požadovaly, ať tyto dva týmy foukají do balónku. Byla jsem v klidu, klidně bych jim nafoukla balonku, kolik by chtěly, ale když před startem přišel za mnou jeden z organizátorů s černou krabičku, z které trčel váleček, tak jsem fakt věřila, ze jdu dýchat. Ale nebyl to tester, dali mi na palubu trackovaciho bonzacka, aby celý svět viděl, jaká jsem hvězda. Bohůžel jsem letěla jak ponocná, tak jsem svou pověst zmatěně se pohybující postřelené svině ještě více rozšířila.
Ted místo večeře píšu a hlídám prádlo v pračce, ostatní koukají v týmovém stanu na Pupendo.
Zítra se nejspíš zase poletí.

Zdraví Horákyně

11.7.2007

1.disciplina

Ráno jsme vstali do úplně zatažené oblohy a asi hodinu jsme snídali v naprostém klidu. Pak přišel Krejča, že se letí a vyhnal nás skládat. Nic jsem nechápala, ale poslechli jsme. Na briefingu nám dali 2 tratě - 214 a 159 km, zajímavé bylo, že standardi dostali kratší.

Počasí bylo furt hnusné. Start mel začít v 13.30, chroust (jakejsi dlouhán) o hodinu dřív nás stále rušil u oběda, když se dotáčel nad kempem ve třech stovkách. Pod jednolitou šedou dekou sem tam naskočil šedý cumulek. Krejča zavelel na start, tak jsme jeli. Před půldruhou jsme se laxne chystaly do ér (my ženy , všechny Česky z klubovky v první lajně nějaký divný losování, ředitel měl kecy, ze 10 minut před startem nesedíme v kabinách, že už druhá lajna se nalodila a kdyby o 15 minut neodložil, tak to nestihneme (blbost). Tak jsme teda nastoupily a čekaly až do 15.00 v érech. Teda kromě mě, 10 minut před startem mě přepadlo čurání, tak jsem pobavila grid rychlým během na konec k budce a zpět. Mezitím zrušili disciplinu standardní i 15 m třídě, nás doopravdy vyhnali na B variantu. Po startu jsme se zmítaly pod dekou kolem 500 m na stoupavých nulách, občas i půlmetrech, nakonec se to ale trochu zlepšilo a na metru jsem dobrala tisíc a šla na to. 5 km za paskou jsem zmokla, na trati byla jen šedá deka a žádné cu ani stoupáky nějakého neznámého původu, tak jsem se potupně vrátila do oblasti cu (jo ještě dost fučelo a 1. otočka byla proti větru), chytla jsem se v 350 m 10 km před paskou. Chvíli jsem lítala s našima, pak s Němkama, 17.15 jsem vyrazila na druhý odlet. Průběh podobný, tentokrát jsem se vrátila na letiště a už jsem to zabalila. Britky to neudělaly a dvě ze tří skončily na poli nevím kde. Disciplina se nebodovala, ale musely jsme odevzdat soubory, vyvěsili nám i listinu, kde figurujeme na 4., 5. a 6. místě (já) s výkony 5,6; 5,5 a 4,9 km. Vítězka mela 8,7 - to si dovolila hodně. Možná to ještě změní ty polňačky.
Teď je nebe skoro bez mraku, snad to vydrží do zítřka. Jantara jsme nechali ukotveného venku, dnes jsme ho složili už jen ve 4 lidech, ale proč se zbytečně dřít.

Mějte se!
Zdraví SU team

datum : 9.7.2007

Dana Nováková na krásném pšeničném strništi poškodila kolo o neviditelný šutr, rupnul jí disk, ale vezla si s sebou náhradní - nikdo jiný nic takového nemá... nes jsme měli první hasičské cvičení organizátoři sice varovali před bouřkami,
ale kdo by jim věřil, všechno jsme zbouchli (Jantara skládá čím dál víc lidí, dnes asi
jedenáct, ale my se to postupně; naučíme). Pak přišla bouřka a všechno zas zpátky do vozu.
 
Mějte se a myslete na nás!

datum : 7.7.2007