Šumperka vlna 22.10.2007 - jak ji prožil Dušan Sýs |
Když jsem byl na obědě, tak mi volal Radek, že je na letišti a prý přiletěla Z142 z Krnova, přičemž po cestě odhodila jednu vosu a přistála u nás v SPK. A že další jedou s tranďákama do SPK. Tak jsme se dohodli, že do toho půjdeme taky. Ráno jsem se na to koukal z kanclu a vlna vypadala opravdu luxusně. Byl jsem z toho celý nervózní, protože letos jsme ještě neměli žádnou příležitost vlnění. Tak jsme to kolem 13 hod vytahali a před 14 hod jsme byli na startu jako první ještě před Krnovákama, kteří skládali vše stroje. Nejdříve šel nahoru Radek, potom Hanes a nakonec já s Blaníkem. Holt kovaný stroj je kovaný stroj :-) Z142 nemá moc velkou akceleraci, tak se líně za polovinou dráhy odlepila a v půlmetru "brousila" dráhu letiště. Nakonec ale začala stoupat. Když startoval Radek ( jako první ), tak bylo vidět, že po nalétnutí rotoru asi 2km východně od letiště, stoupá až nezvykle rychle. Za pět šest minut po startu vlečná sedala. To mělo být varování..... Nicméně Radek hlásil stoupání kolem 4 m/s, tak jsem šli na to. Po vypnut jsem na hraně rotoru mel okamžitě stoupáni 3-5 m/s a tak jsem nastoupal asi do 2000 m QNH. Stoupání bylo klidné a pohodové. Pohyboval jsem asi 5 km jihovýchodně od letiště. Byla zde vidět slušná dálnice, která začínala někde na Skřítku a pokračovala směrem ke Šternberku. Na konec dálnice vidět nebylo. Potom stoupaní zesláblo asi na 0.5 m/s a už to výš nelezlo. Chvíli to stoupalo, chvíli zase klesalo, takže jsem se asi půl hodiny plácal ve stejné výšce s tím, že jsem to zkoušel jak na jih, tak na sever po dálnici. Mezitím se vše okolo začalo slévat, takže za chvíli byly mraky jak na levé, tak i na pravé straně a uprostřed vedla již zmiňovaná dálnice. Byla však dostatečně široká, takže nebylo třeba zbytečně panikařit. Hanes jí začal testovat a končila asi 50 km od Šumperka. Vzhledem k tomu, ze jsem neměl GPS, tak jsem se plácal spíše kolem letiště. Směrem na východ se oblačnost slila úplně, a na zapadní straně k letišti se to nevyvíjelo lépe. Dělali se tam nějaká okna druhé vlny, takže úniková cesta byla stále v dohledu. Ale stoupáni pořd nikde. Každopádně mraky vypadali moc pěkně. Občas z nich vystupovala boule, jak by nafouknut nějaký kopec. Občas se někde kolem objevil Radek nebo Hanes a byli na tom stejně. To mě ujistilo v tom, že asi nedělám vše špatně.... Mezitím to Radek podělal, nechal se sfouknout po větru a už se nedokázal vrátit. Propadl dírou v mracích někde u Sudkova a doletěl bez problému na letiště. Na podruhé se mu to již podařilo. Hanes hlásil, že po dálnici dojel asi na 55 km od letiště. Letěl jsem asi 15km na jih a bez problému se dalo letět kolem 2000QNH na nuličce. Neměl jsem logger, tak jsem si říkal, že to nemá cenu nechtěl jsem riskovat, že se dálnice pod mnou zavře a budu muset naslepo proklesávat mraky. To ani omylem ! Tak jsem se plácal kolem "orientačního bodu Mladoňov", zkoušel hledat lepší stoupání a testoval jak se vlastně vlna chová. Asi v 1600QNH jsem vyvalil plné brzdy a na hraně lenťáku udělal 3 otočky na uchu asi na 120 km/h. Padalo to pěkně asi 10 m/s, tak jsem byl spokojen. Když jsem chtěl zajet pod mrak asi v 1300QNH, tak jsem zjistil, že je podstatně níže, než se zdálo shora. Udělal jsem ještě tedy jednu sestupnou otočku, ale to jsem se již začal ocitat v oblačnosti, tak jsem ještě trochu potlačil a přiostřil zatáčku směrem ven z oblačnosti. Naštěstí země byla i přes oblačnost v dohledu, tak jsem byl klidný. Vyjel jsem v asi 1100QNH a byl jsem pod oblačností. Ale pravděpodobně jsem nalétl nějaký rotor ( asi druhé vlny ) a začalo to zase mlátit jako blázen. Myslel jsem, ze se blaník rozskočí. Zvýšil jsem rychlost asi na 100-110 km/h. Rychloměr si ale nedal říct a ukazoval hodnoty mezi 70-160 km/h. Takto to mlátilo celou zpáteční cestu téměř až na hranu letiště. Už jsem se těšil, jak v tom budu sedat.... Na hraně letiště se to trochu uklidnilo, tak jsem se ještě zaletěl podívat na větrný pytel, aby jsem věděl odkud to přesně fouká. Foukalo to ze směru 030. Udělal jsem malý okruh a hned na hraně letiště jsem otočil na finále, asi ve 100m. Blaník se téměř zastavil, tak jsem raději zase schoval brzdy, které jsem předtím vytáhnul. Dosednul jsem se někde na křížení, tak jsem to podržel na kolečku, aby jsem blaníka nemuseli moc tlačit. A byl jsem dole. Při tom co jsem sedal, tak odlétala 142, že se vrací do Krnova. Za 20 minut byla zpět s tím, že se do Krnova prostě doletět nedalo. Prý letěli stále pod oblačností, trochu se odchylovali jižně až narazili na stěnu mraku, která končila až na zemi.
Zdravi Dušan |