ve vleku

Vstal jsem už v 5 hodin ráno a táhl Laka naplnit vodou, abych pak nemusel čekat v řadě na hadicu.Větroň už od 8 hodin stál na dráze 36 a když se o půl desáté začaly objevovat první chmurky, tak jsem vyštval vlekaře, že letíme.Za mnou už bylo asi 15 dalších větroňů z piloty nachystanými na dlouhé tratě.Mezitím se otočil vítr a už bylo kolem 28 stupňů C a tak s plně naloženým Lakem nám dráha 2000 m dlouhá sotva stačila.Vlek trval snad 15 minut a ve vzduchu se ani brko nehlo.Vypnul jsem se pod slibně vypadající chmurkou v 1000 m jižně od letiště a začal s naloženým Lakem žonglovat na nule, která za pár minut vydechla. Začal jsem se vracet zpět k letišti, ale všude bylo zvýšené opadaní a tak jsem se zařadil do okruhu a spadl jak hruška zpět na runway, kde už kvůli změně směru větru probíhaly manévry a všichni to tahali na dráhu 18, když vlekař oznámil, že vzlety na 36 nebude provádět.

1000-ka

Přistál jsem i z vodou a zařadil se na konec řady a po druhé se dostal do vzduchu až v poledne.To už byly nádherné cumuly všude zformované do řad od severu k jihu a piloti hlásili silné stoupaní a základny kolem 6000 metrů. Po vypnutí nad městem už jsem vzal 3 m/s a hned odešel na odlet do pásky nad středem letiště. Odlet ve 12.07 oproti původnímu plánu odejít nejpozději o půl jednacte se jevil docela pozdní. Po odletu jsem ještě dotočil pěkný cumul jihozápadně letiště nad kopcem zvaným Boomer ridge a pustil mašinu směrem na jih. Musel jsem letět průměrem kolem 130 km/h abych přistál do západu slunce a měl výkon uznaný na 1000 km diplom. S patnáctkou a cirrusem jsme z Dušanem lítali hodně dlouhých přeletů přes 120 km/h takže z volnou třídou by to mohlo vyjít. Během kroužení jsem viděl všechny tři otočné body jak na dlani. Dohlednost byla toho dne kolem 250 km a řady už sahaly k otočným bodům na jihu i severu. Během prvního ramene jsem sem tam zastavil a vzal 4-5 m/s zved a otočil první otočku Highland peak o půl druhé z rychlostí kolem 117 km/h- velmi pomalé. Druhé rameno jsem začal letět daleko agresivněji, delší přeskoky na vetší rychlosti a zastavoval jsem jen sem tam pro stoupaní 4 m/s a silnější. Taktika se vyplatila a na druhé otočce už průměrná rychlost na trati přelezla 140 km/h. Celé druhé rameno dlouhé 320 km jsem zaletěl pod dvě hodiny. Chytil jsem dobrou stopu a v některých úsecích většinou 50 km bez kroužení jsem kolikrát na max rychlosti ( v 6000m ji má Lak 180 km/h) z variem zaraženým nadoraz ještě musel i jednou vytáhnout plný brzdy aby mě nevcucla řada. Inu nedal jsem na rady starších pilotů volně třídy, kteří mě učili zásadu č.1 netočit. Na druhém rameni během klouzání rychlost vůči zemi klesala málokdy pod 200 km/h.


lakování

Po druhé otočce na vrcholu hory Mt.Pequop jsem zvolil západní svah. Nebyla to dobrá volba, řada sice vypadala lépe ale už byla asi přezrálá a stoupání byla vydechlá jen kolem 2-3 m/s a začala se slévat kdyz jsem se pod ni dostal .Návratem zpět na východ bych ztratil 20 minut a tak jsem jen delfínoval směrem k Ely a pomalu vyklesával a doufal že potkám nějakou pětku nebo něco silnějšího což se vyplnilo okolo osady Cherry Creek.


pod řadou

Na úrovni Ely už jsem zase našel dobrou stopu pod základnou. Kolem letiště jsem proletěl přesně deset minut před pátou a zůstávali mě tři hodiny a deset minut do západu a 380 km. Nebylo moc optimistické vydat se v 5 hodin odpoledne na ,,čtyřstovku,, ale na jihu se začaly tvořit kongesty jež slibovali extrémní stoupání. Na třetí otočku v městečku Caliente jsme se dostal poměrně rychle a bez problémů, ale den už začal pomalu skomírat. Z některých congestů už visely záclony a lítaly blesky a začaly se dělat tunely mezi mrakama a na zemi už byl skoro všude stín. Musel jsem jihem obletět letiště Lincoln County u něhož jsem nevzal stoupání 2m/s a doufal v něco silnějšího. Dočkal jsem se pouze zvýšeného opadání pod černou základnou a sem tam blesku . Ani jsem se nenadál a byl jsem na drnu a z přeletem to vypadalo bledě. Vypustil jsem vodu a začal točit metřík. Bál jsem se přeskočit na sluníčko na západní stranu hřebene Highland. Pokud by mě to nevzalo, tak bych měl jistý pochod aspoň 50 km pouští k nejbližší cestě. Po získaní pár set metrů už jsem přeskočil pod slibně vypadající část základny a bez vody to pěkně šlo 3m/s. Na to že už bylo 7 hodin to byl slušný zved. Ještě mě zbývalo 150 km a hodina času ale z větrem v zádech a z Lakem pod zadkem to už nebyl problém. Ještě jsem zbytečně dotáčel kolem Mt.Grafton na metru nějakou výšku poněvadž jsem si nebyl jistý, jestli pod rozpadajícíma bouřkama kolem Ely to nebude padat jak šutr, ale obavy se nenaplnily a zbylých 70 km jsem během 20 minut nemohl utlačit a ještě byl o 700 metrů v pásce výš. Povytahoval jsem všechny šuplíky a ještě z rezervou 20 minut do západu přistál. Můj rozhodčí Tom Kelley už byl nervózní ale měl radost. Pronesl tohle:,, I am happy your glider is back,, ne já ale větroň - před pár lety zažil přistání Laka v poušti a 100kg křídla tahali z písku po páscích překližky asi 2 dny k prašné cestě vzdálené asi 3 km a někteří lidé tam vyčerpáním ve 40 stupních Celsia skoro padli.


virga

Počasí nebylo úplně nejlepší, za 6 sezón v Ely jsem zažil daleko lepší, ale i tento den se i z Lakem dalo letět podle mě 1200km. Mohl jsem letět o hodinu a půl dřív a ještě 20 minut po přistání. Kdybych to nezatnul a měl Laka trochu víc v ruce a zbytečně netočil (ještě přežitek z Cirruse), tak se dala trať zvládnout kolem 150 km/h. Norbert z ASW-22 za poslední tři dny nalítal 3600 km a když jsem koukal na jeho lety, tak žádný den netočil víc jak 10% celkové doby letu. Já se svýma 21% strávenýma v kroužení se mám ještě co učit. Ale let byl celkově v pohodě, když si vzpomenu na svou první třístovku Hodkovice z návratem ve vose tak jsem se nadřel daleko víc a letěl ji přibližně stejnou dobu.