Zážitek z vyhlídkového letu

Tento dopis nám poslal pan Jaromír Čermák jako reakci na jeho zážitek při vyhlídkovém letu.
S jeho laskavým svolením ho předkládáme i Vám a panu Čermákovi děkujeme.

Nejkrásnější dárek jsem dostal od manželky ke svým padesátým narozeninám. V malé obálce byl ukrytý dárkový poukaz a na něm stálo: Vyhlídkový let na 50 minut. Jak symbolické. Od útlého dětství jsem velkým fanouškem letadel a létání vůbec.
Na ten vysněný den jsem se těšil jako nikdy. Na letišti jsem už byl několikrát, ale nikdy jsem tam nešel s vědomím, že dnes poletím. Jelikož jsem nemohl dospat, na letiště jsme přijeli s manželkou a syny docela brzy a tak jsme tam byli mezi prvními. Mám rád tajemnou atmosféru nepoznaného. Samozřejmě, na dovolenou jsme už letěli několikrát, ale tohle je docela jiné. Budu přímo u centra dění a vše bude jen pro mne. Hodlal jsem si to užít, také kluci se už těší. Chvíli po našem příjezdu se nás ujal mladý sympatický pilot. Představil se a ujistil nás, že lepší dobu jsme si nemohli vybrat. Ráno bývá dohlednost výrazně lepší než odpoledne. Pilot nám pomáhá nastoupit do letadla. Přede mnou je 50 minut mého prvního vyhlídkového letu a tak mi pilot doporučuje trasu přes naše rodné město a pak na hrad Bouzov. Pak prý budeme stoupat zpět do pohoří Jeseníků. Nadšeně souhlasím.
Po nastartování pilot provedl nezbytnou kontrolu motoru. Letadlo se dává pomalu do pohybu a my pojíždíme na dráhu. Připadám si jako malý kluk, který dostal kopací míč. Mám radost a zároveň respekt. Před dráhou jsme zastavili. Pilot znovu kontroluje přístroje a nastavuje letoun do vzletové konfigurace. Pak se po nás poohlídne a s úsměvem položí otázku: "Můžeme?" Hlavou svisle kýváme, že jsme připraveni. Od teď vše jde jako po másle.
Dostáváme povolení ke vzletu. Na dráze pilot plynulým pohybem přidává plyn a letoun zrychluje. Ještě se rychle podívám směrem k hangárům, kde vidím manželku jak nám mává. Za pár vteřin se odpoutáváme od země. Ale docela jinak než v dopravním letadle. Stoupáme do výšky 300 metrů a vše se pomalu vzdaluje. Za pár chvil jsme ve správné výšce a pilot ubírá otáčky. Rozhlížím se a pomalu se začínám orientovat. Od pilota se nám dostává
výkladu o naší poloze. Ano, vždyť je to snadné, vidíme rybník v Sudkově, Postřelmov, o kousek dál poznávám sila s reklamou výrobce uzenin. To je přece Zábřeh, naše rodné město. Pilot se mě ptá, kde bydlíme a já už z dálky hledám náš dům. Chvíli mi to trvá, ale našel jsem ho. Z výšky je svět přece jen jiný. Z přívalu dojmů jsem tak rozrušený, že zapomínám fotit. Vytahuji tedy fotoaparát a dělám snímky na památku, protože na dnešní den nechci zapomenout.
Dalším cílem našeho letu je hrad Bouzov. Letíme nyní nad meandry řeky Moravy, vlevo od nás je vápencový lom Vitošov. Vídávám ho snad každý den, ale dnes je ten pohled jiný. Po pravé straně vidíme hrad Mírov, blíží se Mohelnice. Přiznám se, že občas ztrácím orientaci o tom, kde se nacházíme. Pilot to ale vždy zpozoruje a hned nám podává informace. A teď už zřetelně rozeznávám  siluety hradu Bouzov. Nádhera. Opět se dostavuje ten pocit známého a přece tak nepoznaného. Pořád fotím a myslím na manželku, jaký mi dala úžasný dárek. Škoda, že tu nemůže být s námi, ale letadlo je jen pro tři cestující. Pilot nám ukazuje úrodnou Hanou, vidíme zámek Úsov, Litovel, Uničov, Šternberk, úplně vzadu lze rozeznat Svatý Kopeček u Olomouce, horizont dokreslují Hostýnské vrchy.
Prvních 18 minut našeho letu je za námi. Začínáme se vracet a pozvolna stoupáme směrem k pohoří Jeseníků. Pilot nás informuje, že na konci stoupání budeme mít výšku 1500 metrů nad místem vzletu a vrcholky kopců tedy budou pod námi opět jen 300 - 500 metrů. Kolem nás je nekonečný prostor, vypadá to, jako by se s námi zastavil čas a my stáli na místě.
Teď už kupodivu zvládám orientaci v okolním terénu, bez problémů jsem našel i šumperské letiště. Otáčím se dozadu, dokonce i mé pubertální děti vypadají spokojeně. Již jsme ve výšce 800 metrů nad mořem a vše je ještě menší, zato přehlednější. Začínají se objevovat první bílé chomáčky mraků. Zatím jsou průhledné, jen takové závojíčky. V tom nám pilot oznamuje, že pro nás příroda přichystala speciální bonus. Slibuje podívanou, která se vidí většinou jen na jaře nebo na podzim. Abychom dosáhli potřebné výšky, musíme mraky obletět a vystoupat nad ně. Jsem opravdu nadšený, tohle jsem vážně nečekal. Bílé chomáčky jak z cukrové vaty umocňují atmosféru a dodávají zvláštní pocit klidu a uspokojení. Dohlednost odhaduji přes sto kilometrů. Vidím Kralický Sněžník, Šerák, Vozku, Červenohorské sedlo, horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně, Praděd, chaty Švýcárnu, Barborku, Kurzovní, Petrovy kameny, Břidličnou, hřebenovku, Ztracené kameny i Skřítek. Pilot otáčí letadlo mírnou zatáčkou. Pozvolna, tak aby nenarušil tu nádhernou podívanou.  Ještě chvíli nás nechá kochat se tou nádherou a pak nám oznámí, že je čas pomýšlet na návrat. Ano, vše má svůj konec. Během klesání se rozhlížím a snažím si uložit do paměti celou tu scenérii. Zanedlouho jsme zase blíže zemi. Pilot nastavil letadlo do konfigurace na přistání. Před námi se přibližuje dráha, kterou jsme před padesáti minutami opustili. Měkce dosedáme na travnatou plochu šumperského letiště. Už se nemůžu dočkat, až manželce všechno povyprávím, ale kluci mě předběhli a nadšeně vykřikují svoje dojmy. Alespoň ji obejmu a děkuji za dárek, na který nezapomenu. Po letu jsme měli možnost si s panem pilotem ještě chvíli popovídat. Pak ale přišli další cestující a museli jsme se rozloučit. Přistihl jsem se, že jim závidím a že bych chtěl letět zase.
Mám to už ale vymyšlené. Brzy oslavíme s manželkou výročí svatby a tak jako dárek koupím pro nás vyhlídkový let a zkusíme si spolu sáhnout na modré z nebe.

Jaromír Čermák

Zpět na stránku "Vyhlídkové lety - Lety pro veřejnost, motorové letouny".