| Někdy není posvícení... |
|
autor: Vlaďa Hurdálek … a taky trošíčku o uplynulé sezóně
Propagační seskoky totiž, jsou dobrou příležitostí k získání trochy pěněz do klubové kasy. Též jsou zpestřením a okořeněním parašutistického sportu protože v cizích krajích bývají přistávací plochy na různý způsob jinačí nežli je tomu na letišti a taky tam vanou úplně jiné větry. Zejména ovšem jsou tam neokoukaná děvčata a zpravidla dostanete párek a pivo zadarmo. Hostitelé většinou k tomu párku přidají navíc i čtvrtečku a sportovní výkon splavně přejde v příjemnou družební činnost. Bylo tomu jak ve vzpomínaných Troubelicích, tak na hradě Brníčko (05 – 19) a stejně tak i v Rudě nad Moravou (20 – 22). Pomyslete si na slovíčko „posvícení“: To je najednou libých představ, že? Koláčky, pečeně, zábava, vínečko a vím já co všechno ještě? Podtrženo: Pocit hojnosti, štěstí a duševní pohody. Jenomže ještě nepříliš dávno se při posvícení v rámci lidové zábavy shazoval z věže živý kozel, nebo se cepy ubíjel kačer. No – a s parašutistickým skákáním je to tak nějak podobně: Samé fajnové pocity, akorát se tu a tam se objeví něco překvapivého, něco se zadrhne nebo přeškobrtne nějak jinak. Třeba hlavní padák, čili sportovní létající zařízení: Zabalení záložního padáku je robota, zdlouhavá a pracná, ve světle statistik otevření hlavního padáku téměř zbytečná ale někdy se zúročí: V roce 2010 si to 5. července ověřili Zdeněk R. z prostějovského paraklubu a asi za hodinku po něm autor tohoto blogu. Zdeněk je na fotkách čís. 02 až 04. Vlaďovu fotku se získat nepodařilo i když nepochybně existuje. Odhoz předvedl před mnoha desítkami diváků právě při propagačním seskoku v Troubelicích. Není se čím chlubit ale kvůli historické pravdě nemohu jinak: Jednou, bylo to 19. června, jsme při „propagačce“ kozla sice neshazovali ale střelili. To jsme s Jardou poučovali mladíka Martina na téma „kterak se strefiti do lehkoatletického stadionu“. Poučili jsme ho dobře, protože do prostředka toho pažitu přistál jako jediný. Jarda a já téměř taky, jenom pouhých pár metříků za vnějšek běžeckého oválu. Takže jsme vlastně úkol splnili ale k párku se nehrnuli a ze stadionu v tichosti, bez čtvrtečky a bez družby odešli zadním vchodem. A stalo se to v Šumperku, asi minutu letu od aeroklubu (23). Také nový padák je velkým zdrojem potěšení, pokušení a někdy i poděšení (24-27). Koupil si ho Martin přibližně v srpnu. Oproti dosavadnímu je menší, rychlejší, hbitější, zkrátka „žihadlo“. Týden s týdnem se sešel a jednoho krásného dne šťastný majitel naráz uťal skákání a začal posedávat. Dalších čtrnáct dní potom tvrdil, že nemůže pro samou práci na letiště ale já si stejně myslím svoje. Protože tak silné žuchnutí při doskoku nebývá slyšet ani za provozu větroňů natož pak při hluku několika motorových letadel současně. Holt … není posvícení jako posvícení ale nejhorší je, když není posvícení žádné. Ach jo! V galerii se můžete přesvědčit, že všechno je pravda pravdoucí, protože archiváři nelžou a jedním dechem dodávám, že na Brníčku mačkal spoušť u Canonu Bořík. Jestli to stihnu, Přeji vám radostný a rozverný masopustní čas. |