Situace se rychle změnila po příjezdu Jirky Steigera na grid, pomohl jsem mu postavit letadlo na místo a jen tak když kolem mě procházel, tak prohodil něco ve smyslu, že ten lenťák nad námi je brutální. Chvilku jsem to nechápal, ale potom jsem se podíval na hranu oblačnosti a došlo mi, že to na co se koukám je lenťák a hrana vysoké oblačnosti je už dávno někde za Moravskou Třebovou. Nebyl jsem zvyklý pozorovat lenťák z opačné strany-většinou jsem ho viděl někde v dálce nad Jeseníkem.

Po takovém zjištění jsem byl hodně neklidný a nejradši bych měl letadlo na startu. Musel jsem ale nejprve nachystat grid a až potom jsem se šel podívat k hangáru, kde mě mile překvapila Vosa OK-8505, se kterou závodil Karel Kolomazník, ale ten den nemohl a nechal ji na zemi. Ještě asi 20 minut jsem přemýšlel, jestli to mám zkusit nebo ne, až mi jiní pomohli v rozhodnutí tím, že alespoň jim udělám chrousta a Vosu pohotově nachystali (díky). Moc mě nepotěšil brácha, který měl jako ředitel JPJ dobrý přehled o zakázaných prostorech, sdělením, že můžu jít jen do FL95, protože nad námi mají prostor aktivovaný. Ještě jsem rychle vzal logger, mapu, všechno oblečení, které jsem našel a barograf-pro jistotu jsem vzal optimisticky ten s rozsahem 10km.
Lenťák se patrně vzniklou termikou začal rozpadat a mizet a proto jsem se ještě podíval na internetu na výškový vítr, který vypadal špatně, protože asi ve 2000 m vítr slábnul. Uklidnil jsem se tím, že to je výstup z Prahy a u nás to bude mnohem lepší, jinak by lenťáky nebyly vůbec a když nebude vlna, tak polítám alespoň v termice.

Dovezli jsme letadlo na start a nachystal jsem se do něj. Někteří závodníci už čekali u letadel a koukali se, co to se mnou jako s chroustem udělá, protože z otočného bodu 50km v Polsku moc velkou radost neměli. To už ale ke mě najela vlečná OK-ZRB s Pavlem Kundratou a zapojili mi lano. Pavel přidal plyn a byl jsem hodně překvapen, když Vosa po asi 30ti metrovém rozjezdu vyskočila do vzduchu a letěla.
Chtěl jsem Pavlovi říct, ať mě táhne někam k Sobotínu, ale bylo to zbytečné, protože tam sám zamířil pod pěkné mraky, které se tam udělaly. Moc velkou radost jsem z nich neměl, protože jsem jim dával za vinu to, že lenťáky zmizely úplně. Během aerovleku jsem si vzpomněl, že nemám zapnutý barograf, ale přistát jsem nechtěl, tak jsem se rozhodl, že budu spoléhat na logger. Jen jsem nevěděl, jak dlouho vydrží baterka, když z ní napájím logger, PDA a vysílačku. Vypnul jsem se asi v 800m pod pěkným mrakem, kam mě Pavel zatáhl přímo do 2m/s stoupání. Ale už od začátku mi šlo o vyzkoušení vlny, i když v té chvíli jsem tomu moc nevěřil, přesto jsem na brzdách roztlačil Vosu, aby se mi udělal zoubek na vypnutým barografu :-)
V rozbitém stoupání jsem vystoupal pod základnu asi v 1600m nad Sobotínem a chtěl jsem se dostat asi 3km jižně od Dlouhých Strání, kde jsme před dvěma rokama navázali do vlny. Vosa ale proti větru hodně padala a pod kumulkama se mi nepovedlo najít využitelné stoupání, takže jsem to u Ztracených Kamenů v 1100m vzdal a letěl zpět nad letiště. Úspěšně se mi povedlo využít 3m/s klesání, které mě dostalo do 700m nad lom u Krásného. Na rádiu jsem slyšel jak probíhají soutěžní vzlety kluzáků a chtěl jsem se dostat poblíž místa vypnutí kluzáků, kde bylo hodně kluzáků a tím i velká šance, že mi někdo označí stoupák. Naštěstí se mi povedlo najít rozbitý stoupák, který mě vynesl asi do 1000m a i když potom zeslábl, tak mi umožnil doletět asi v 600m k Městským skalám, kde se soutěžní kluzáky vypínaly. Začal jsem se pod něma chytat a docela mě vyděsila Z-42, která za sebou táhla R5 a minula mě v těsné blízkosti.
Povedlo se mi se závodníky vytočit u Městských skal do základny a rozhodl jsem se, že zase vyzkouším vlnu. Směrem k severu se vytvořila řada, pomocí které se mi podařilo doletět k Loučné bez ztráty výšky. Skočil jsem tam pod chmurku, která byla jižně od Dlouhých strání a pod kterou nebylo téměř nic, ale měl jsem po dlouhé době možnost spatřit za letu Jantara (SZ). Další mrak, který se mi líbil byl západně od Klepáčova, doletěl jsem k němu, dobral ho do základny v 1600m a vyletěl jsem směrem proti větru. Chvilku se nic nedělo, potom byla mírná turbulence a následoval naprostý olej. Chvilku jsem to nechápal, ale až při pohledu na vário bylo vše jasné (jsem zvyklý na akustiku, která ve Vose není)-ukazovalo stoupání 1,5m/s. Rychle jsem kluzák otočil o 90° a začal lítat ve vlně. Asi ve 2200m jsem chtěl zavolat Radka Hýbla (taky chtěl tu vlnu zkusit), ale před startem jsem si zapomněl zjistit na které frekvenci lítá a na 122,60 MHz neodpovídal.
Asi ve 2900m vlna zeslábla a rozhodl jsem se zkusit najít první vlnu mezi Pradědem a Červenohorským sedlem. Nenašel jsem nic a nakonec jsem byl rád, když jsem se opět ve druhé vlně zvedl asi z 1700m na 3m/s... Stoupání ale opět hodně zesláblo a od 2700m jsem lítal zase jen na nuličce. Znovu jsem zkusil najít první vlnu, ale tentokrát jsem to vzal přímo na Červenohorské sedlo. Tam jsem navázal v 16hod a 30min asi v 2500m a zase se dostal jen do 3300m. Vzpomněl jsem si na jedno školení o vlně, kde říkali, že někdo vyčkával ve výšce i několik hodin a nakonec se vlna zlepšila a on se dostal vysoko. Rozhodl jsem se, že to zkusím....

Sice jsem se postupně dostával výš, ale stoupání bylo stále slabé a navíc to nosilo po chvilce vždy na jiném místě a musel jsem to stále hledat. Pozoroval jsem, jak se kumuly ztrácejí a přemýšlel jsem nad tím, jak se asi vede závodníkům... Chvilkami jsem zaslechl OK-6813, který se hrdinně prokousával Polskem k otočnému bodu, i když posádce asi bylo dávno jasné, že je pole nemine. Dostal jsem se do 5000m a začala mi být zima. Měl jsem jen mikinu, vestu, tenisky, kalhoty a plachtařský klobouček-víc jsem toho ve skříňce na letišti nenašel. Naštěstí do Vosy pěkně svítilo a ani moc netáhlo. Vzpomněl jsem si na článek, který byl na aerowebu o hypoxii (nemoc z nedostatku kyslíku) a začal jsem pozorovat své tělo, jak je na tom. Prsty na nohách jsem zimou necítil, ale to nevadilo, hlavní bylo, že mi nehty na rukách ještě nemodraly. Někdo mi vyprávěl, že ve vlně v 5000m bez kyslíku koukal do GPS a sice dokázal čísla přečíst, ale nevěděl co které číslo znamená. Tento problém jsem taky naštěstí neměl a PDA bylo pro mě stejná hračka jako na zemi. Začínal jsem jen dostávat hlad, protože bylo asi 18 hod a já naposledy jedl večeři předchozí den :-(
Stoupání bylo stále maximálně 0,2 m/s a chybělo mi asi 500m výšky... Bylo mi jasné, že lepší už to nebude a radši nemám riskovat hledáním možná nepatrně lepšího stoupání, protože ztracenou výšku bych dlouho získával zpět a čas jsem už neměl, když jen na vyklesání musím počítat minimálně hodinu a do západu moc času nezbývalo... Přece jen mi připadalo zvrhlé spadnout ze 6000m na brzdách.
Stoupání ještě zesláblo a posledních 500m jsem stoupal na 0,1m/s asi 40minut. OK-6813 už seděl v poli a já převzal funkci satelitní družice a posílal informace mezi 6813 a Šumperk INFO. Přehled jsem měl dokonalý, protože provoz na Rané a v Žilině jsem slyšel jako kdyby jejich letiště bylo pode mnou. Někdo se mě ptal na výšku, tak jsem mu nahlásil 2800m (přece sám sebe neprásknu, když nevím kdo poslouchá). Začala mě trápit zima-ve výšce byl asi střih větru tak jsem směrem na východ letěl dlouho a na druhou stranu to šlo rychle, což mělo za následek, že na mě téměř nesvítilo zapadající slunko.
Kolem 18:40 jsem dosáhl výšky 5800m a stoupání zase jen jako lepší nulička. Myslel jsem, že to už na diamant vyjde, přestože jsem si nezapamatoval v jaké výšce přesně jsem se chytal, přece jen jsem měl jiné starosti (jen jsem si vzpomněl na onen aerovlek Z-42 a R5, která kolem mě proletěla ještě ve vleku a to znamenalo, že jsem měl pod 700m). Rozhodl jsem se, že už toho nechám a ještě si obletím 100km přelet jen tak z nudy. Asi v 19:20 jsem Šumperku INFO nahlásil odchod na trať Šumperk-Žamberk-Moravská Třebová-Šumperk. Z Polska ke mě ještě dolehl hlas OK-6813, že tak pozdě se už nikam nelítá. Z 5000  jsem trať obletěl asi za 40 minut, ale už jsem z toho moc požitek neměl, protože se mi zimou třepaly ruce a já musel chvilkami pouštět knipl, protože jsem zimou vibroval a letadlo se tak na 140 km/h chovalo, jako kdyby mělo flatter.
Při příletu jsem se na průlet radši vykašlal, protože jsem nechtěl riskovat, když jsem se zimou téměř nemohl hýbat. Přistál jsem ve 20hod a 11min asi 5min před západem slunce a vlna ještě dál fungovala. Hned po přistání jsem se dobelhal do sprchy a tam si sundal tenisky-docela mě vyděsily bílé prsty na nohách a tak jsem si je asi 10minut nahříval v horké vodě. Nakonec se jim barva vrátila a já se trošku uklidnil. Umyl jsem Vosu, schoval ji do hangáru a konečně měl čas vzít logger a stažený let vyhodnotit. Každý si asi představí moji radost, když SeeYou vyhodnotilo převýšení na 5238m! Podařilo se mi splnit diamantovou podmínku a přitom to bylo tak jednoduché....
Co z toho pro mě plyne? Hodně lidí se teší do vlny z Jeseníku a chtějí tam uletět převýšení (před startem jsem zaslechl i pošklebování typu:"To jdeš do té Vaší slavné vlny?"), přitom diamant se dá uletět i od nás, za minimální náklady (vlek 9minut) a navíc se mi při tomto druhu vlny nestalo, že bych prolítával silným rotorem. Jen je třeba vlnu lépe prozkoumat-byl jsem v ní zatím 3x (vývoz na ASH-25, zlato a diamant) a ideální mi připadá začátek května (na 3 posledních JPJ se lidi do vlny chytali), vždy jsem navázal z termiky do druhé vlny asi 5km jihovýchodně od Dlouhých strání (spojnice Dlouhých strání a Skřítku) a první vlna byla asi 3km jižně od Červenohorského sedla.
Zatím se mi nepovedlo letět ve vlně označené lenťákama-ve dvou případech ze 4 se ráno udělaly, ale potom zmizely, v den kdy se uskutečnil tento let nebyly vidět ani rotory (až večer se ukázaly), takže podle mého názoru je velmi obtížné letět bez GPS, PDA nebo něčeho, kde je na jednoduché mapce zaznamenána trasa letu, které je možné se držet. Asi 2x jsem se nechal trochu zafouknout po větru a bez PDA bych těžko poznal ve které části jsem lítal, protože ve větší výšce se podle země moc řídit nedá.

Asi 5hod jsem byl ve výšce nad 3000m a druhý den podle výstupu bylo ve 3000m 0° C a 2 hodiny jsem byl ve výšce nad 5000m, kde byla teplota kolem -20° C. Příště bude lepší více oblečení-měl jsem štěstí, že do Vosy svítí slunko i na nohy.
Neměl jsem kyslík, ale kdybych ho měl, tak ho budu nasávat a budu klidnější-možná jsem měl štěstí a nemá smysl to riskovat nebo muset vyklesat protože to bez něj výš nepůjde. Nepoznal jsem na sobě nedostatek kyslíku a i ze země mi potvrdili, že jsem mluvil normálně a srozumitelně, ale nedoporučuji se na to spoléhat, protože jsem měl štěstí v tom, že celé převýšení se podařilo na slabém stoupání a tělo si asi trochu stačilo zvykat na nedostatek kyslíku.
Nevím jaká je šance, ale určitě by bylo dobré, kdyby se povedlo rozšířit prostor TRA51 i kus jižně, aby se v případě vzniku vlny na jižní straně Jeseníku mohl aktivovat a nehrozilo by narušení prostoru (první vlna leží na hranici stávajícího prostoru), nejlépe až po Šumperk nebo alespoň po Skřítek.
Už podruhé jsem se přesvědčil, že vlna může fungovat zároveň s termikou, ale při popisovaném letu bylo jasně vidět, že vlna se rozjela až když termika slábla. Já měl u Červeňáku ve 3000 stoupání v 17hod jen 0,3 m/s a kluci z Kroměříže tam lítali v 19hod na stoupání o síle kolem 2-3m/s.
Maximální dosažená výška byla 6189m QNH, ale myslím si, že by šlo i výš, převýšení 5238m a doba letu 6hod a 39min.

A na závěr bych chtěl poděkovat všem dopravním pilotům, kteří se mi vyhnuli a kteří mě nenapráskali na ÚCL.

P. S. Ve vlně jsem byl 5x z toho 4x ze Šumperka, proto berte tento popis jen jako orientační, protože jsem vlnař samouk amatér a to co zde píši jsou pouze mé nepotvrzené domněnky a dohady...

P. S. Druhý den mi chtěli rozbít pusu někteří jedinci z Kunovic se slovy, že oni se trápí v 600m někde v Polsku a já si lítám v 6000m, takže i na to je třeba si dát při lítání ve vlně velký pozor ;-)