Když jsem byl na obědě, tak mi volal Radek, že je na letišti a prý přiletěla Z142 z Krnova, přičemž po cestě odhodila jednu vosu a přistála u nás v SPK. A že další jedou s tranďákama do SPK. Tak jsme se dohodli, že do toho půjdeme taky. Ráno jsem se na to koukal z kanclu a vlna vypadala opravdu luxusně. Byl jsem z toho celý nervózní, protože letos jsme ještě neměli žádnou příležitost vlnění. Tak jsme to kolem 13 hod vytahali a před 14 hod jsme byli na startu jako první ještě před Krnovákama, kteří skládali vše stroje. Nejdříve šel nahoru Radek, potom Hanes a nakonec já s Blaníkem. Holt kovaný stroj je kovaný stroj :-)

Z142 nemá moc velkou akceleraci, tak se líně za polovinou dráhy odlepila a v půlmetru "brousila" dráhu letiště. Nakonec ale začala stoupat. Když startoval Radek ( jako první ), tak bylo vidět, že po nalétnutí rotoru asi 2km východně od letiště, stoupá až nezvykle rychle. Za pět šest minut  po startu vlečná sedala. To mělo být varování..... Nicméně Radek hlásil stoupání kolem 4 m/s, tak jsem šli na to.
Jako druhý šel Hanes a nakonec já. Po odlepení na dráze 36, to hned po startu trochu "mlátilo", ale říkal jsem si, že to je asi druhý rotor. Nebylo to tak strašné, takže jsem se kochal okolím. Po otočení aerovleku někde nad Vikýřovicemi bylo vidět, že to proti zemi pěkně "mastí". Moc to ale nestoupalo, tak maximálně 2 metry, někdy i metrem dolů.
Peklo nastalo po nalétnutí prvního rotoru. Byl to opravdový a nefalšovaný adrenalinový nářez. Najednou vlečná zmizela nahoře, tak jsem ji následoval. Měl jsem pocit, že blaník ani na plné výchylky nereaguje. Chvílemi vlečná klesala až pod úhlem 45 stupňů a občas se i o 45 stupňů vyosila mimo směr letu. Pokud by jsem nedával minimálně poloviční brzdy, tak jsem ji bez problému dolétl. Plné výchylky byly samozřejmostí, ale měl jsem pocit, ze to nemá žádný efekt. Na hraně rotoru to stoupalo v extremní turbulenci průměrně 7-10 m/s. Někteří borci hlásili i 15 m/s :-) Vlek trval kolem šesti až sedmi minut a vypínal jsem se ve výšce 950 metrů nad letištěm ! Slušnej výtah..... Byl to takovej mazec, ze mi vylétl mobil z kapsy a zmizel v zadu v útrobách blaníka. Potom mi tam cely let pípal a zvonil. Nakonec jsem vlastně nevěděl ani kolik je hodin :-)

Po vypnut jsem na hraně rotoru mel okamžitě stoupáni 3-5 m/s a tak jsem nastoupal asi do 2000 m QNH. Stoupání bylo klidné a pohodové. Pohyboval jsem asi 5 km jihovýchodně od letiště. Byla zde vidět slušná dálnice, která začínala někde na Skřítku a pokračovala směrem ke Šternberku. Na konec dálnice vidět nebylo. Potom stoupaní zesláblo asi na 0.5 m/s a už to výš nelezlo. Chvíli to stoupalo, chvíli zase klesalo, takže jsem se asi půl hodiny plácal ve stejné výšce s tím, že jsem to zkoušel jak na jih, tak na sever po dálnici. Mezitím se vše okolo začalo slévat, takže za chvíli byly mraky jak na levé, tak i na pravé straně a uprostřed vedla již zmiňovaná dálnice. Byla však dostatečně široká, takže nebylo třeba zbytečně panikařit. Hanes jí začal testovat a končila asi 50 km od Šumperka. Vzhledem k tomu, ze jsem neměl GPS, tak jsem se plácal spíše kolem letiště. Směrem na východ se oblačnost slila úplně, a na zapadní straně k letišti se to nevyvíjelo lépe. Dělali se tam nějaká okna druhé vlny, takže úniková cesta byla stále v dohledu. Ale stoupáni pořd nikde. Každopádně mraky vypadali moc pěkně. Občas z nich vystupovala boule, jak by nafouknut nějaký kopec. Občas se někde kolem objevil Radek nebo Hanes a byli na tom stejně. To mě ujistilo v tom, že asi nedělám vše špatně.... Mezitím to Radek podělal, nechal se sfouknout po větru a už se nedokázal vrátit. Propadl dírou v mracích někde u Sudkova a doletěl bez problému na letiště. Na podruhé se mu to již podařilo.
Bylo vidět, že na nějaké rekordy to nebude, ale že to bude pěkné polétání. Nikde totiž nebyly vidět žádné lenťáky ve vyšších hladinách. Zkusil jsem to trochu severněji, kde se mi to zdálo lepší. Byla to dobrá volba, protože jsem se na nějakém dalším mohutném rotoru zvedl asi do 2500 m QNH. Rotor byl opravdu impozantní. Krásně bylo vidět, jak se na návětrné straně "loupou" mraky z ničeho a na konci zase mizí. Byl krásně ohraničený a viditelný, takže bylo celkem jednoduché najit to nejlepší stoupání. Během letu jsem zjistil že ostatní letouny moji vysílačku slyší pouze pokud jsou tak 50m ode mne, tak jsem se nemohl účastnit žádné korespondence a spolupráce při hledání. Nicméně se poblíž mě objevil nějaký krnovacký cirrus, nebo něco podobného. Když jsem nastoupal maximální možnou výšku, tak se kousek severovýchodně začal ve výšce dělat náznak lenťáku ( jinak nikde nic nebylo ). Tak jsem si řekl, že to otestuji. Moc to proti tomu větru nešlo, ale neklesalo to více jak 1 m/s, tak jsem letěl co to šlo. Stoupání se však nedostavilo, tak jsem nad hranou "boule" oblačnosti musel otočit a vrátit se zpět. Jak to proti větru moc nepadalo, tak po větru to šlo dolů tak 2-3 m/s. Zamířil jsem tedy k hlavnímu rotoru, ale byl poměrně daleko. Když jsem měl asi 1400QNH někde nad Vernýřovicemi ( nebo co to bylo ... ) , tak jsem začínal byt trochu nervózní. Věděl jsem ze mě sice rotor vezme, ale měl jsem obavu, aby jsem nespadl pod jeho spodní hranu, protože to by nebylo úplně ideální. Nakonec mě to v asi 1300QNH vzalo pěkným dvoumetrem a v klidu jsem nastoupal nějakých 2000 QNH. Jako jediný orientační bod byla větrná elektrárna na Mladonově. Protože jsem neměl GPS, tak jsem měl tuto jedinou jistotu, jinak byla orientace podle vesniček dole poměrně obtížná.

Hanes hlásil, že po dálnici dojel asi na 55 km od letiště. Letěl jsem asi 15km na jih a bez problému se dalo letět kolem 2000QNH na nuličce. Neměl jsem logger, tak jsem si říkal, že to nemá cenu nechtěl jsem riskovat, že se dálnice pod mnou zavře a budu muset naslepo proklesávat mraky. To ani omylem ! Tak jsem se plácal kolem "orientačního bodu Mladoňov", zkoušel hledat lepší stoupání a testoval jak se vlastně vlna chová.
Někdy kolem 16:30 hodiny se začali na severu oba okraje dálnice lehce propojovat mlhovými cáry, což byla předzvěst zvýšené vlhkosti přicházející fronty od východu. Slunce již také sestoupilo níže a dohlednost na zem nebyla úplně optimální. Rozhodl jsem se tedy, ze to zabalím. Na severu bylo ještě oko od jiného rotoru ( kterých bylo opravdu více  ). Netušil, jsem, kde se přesně oko nachází vůči letišti a nechtěl jsem riskovat, ze  budu sestupovat na závětrné straně rotoru někde v kopcích. Rozhodl jsem se sestoupit poblíž Mladoňova, kde jsem přesně věděl, jaký terén mě čeká a jak to je daleko na letiště. To jsem ale netušil co bude dít.

Asi v 1600QNH jsem vyvalil plné brzdy a na hraně lenťáku udělal 3 otočky na uchu asi na 120 km/h. Padalo to pěkně asi 10 m/s, tak jsem byl spokojen. Když jsem chtěl zajet pod mrak asi v 1300QNH, tak jsem zjistil, že je podstatně níže, než se zdálo shora. Udělal jsem ještě tedy jednu sestupnou otočku, ale to jsem se již začal ocitat v oblačnosti, tak jsem ještě trochu potlačil a přiostřil zatáčku směrem ven z oblačnosti. Naštěstí země byla i přes oblačnost v dohledu, tak jsem byl klidný. Vyjel jsem v asi 1100QNH a byl jsem pod oblačností. Ale pravděpodobně jsem nalétl nějaký rotor ( asi druhé vlny ) a začalo to zase mlátit jako blázen. Myslel jsem, ze se blaník rozskočí. Zvýšil jsem rychlost asi na 100-110 km/h. Rychloměr si ale nedal říct a ukazoval hodnoty mezi 70-160 km/h. Takto to mlátilo celou zpáteční cestu téměř až na hranu letiště. Už jsem se těšil, jak v tom budu sedat.... Na hraně letiště se to trochu uklidnilo, tak jsem se ještě zaletěl podívat na větrný pytel, aby jsem věděl odkud to přesně fouká. Foukalo to ze směru 030. Udělal jsem malý okruh a hned na hraně letiště jsem otočil na finále, asi ve 100m. Blaník se téměř zastavil, tak jsem raději zase schoval brzdy, které jsem předtím vytáhnul. Dosednul jsem se někde na křížení, tak jsem to podržel na kolečku, aby jsem blaníka nemuseli moc tlačit. A byl jsem dole.

Při tom co jsem sedal, tak odlétala 142, že se vrací do Krnova. Za 20 minut byla zpět s tím, že se do Krnova prostě doletět nedalo. Prý letěli stále pod oblačností, trochu se odchylovali jižně až narazili na stěnu mraku, která končila až na zemi.
Ještě jsem si přebral všechny zážitky a mezitím sedl Radek i Hanes. Oba si také "pochvalovali" vlek. Hanes pro sestup zvolil severní okno, které nakonec bylo asi 2 km severně od letiště a ukázalo se jako vhodnější, protože zde nebyla tak silná turbulence. Radek sestupoval podobně jako já i se stejnými "požitky".
Nakonec mám vnitřní pocit, že to byla nejlepší vlna, ve které jsem byl. Minimálně mi dala podstatně více zkušenosti, než všechny Krnovské vlny, co jsem absolvoval, protože tam se v podstatě neprolétává rotory vůbec. Minimálně pro příště vím, že v pořádném rotoru je opravdu zábava a ze bez plně funkčního radia a GPS není také optimální létat ve vlně, která dnes byla.
Doma jsem se díval na vystup větru z Prostějova. Z výškou se vítr stáčel více na jih a někde kolem 2500QNH bylo razantní zeslabení síly větru. Tím se vysvětluje, proč to výš nešlo. Kažopádně to byly příjemně strávené téměř tři hodiny ve vzduchu.

Zdravi Dušan