autor: Ondřej Köver

Život na letišti není jen o letadlech a létání, je to hlavně o lidech. A tak někdy brzy na jaře letošního roku zrodil se mezi těmito lidmi nápad ,vyrazit na kole k moři. Ovšem že ne ze Šumperka, to by asi na většinu z nás, vyjma Doktora, bylo příliš. Plán byl pokořit krásnou cyklostezku, táhnoucí se v délce přes 400 kilometrů ze Salzburku, skrz Alpy do letoviska Grado, kousek od Bibione. Ano, čím dál známější cyklostezku Alpe-Adria. Detaily jsem, jako vždy při takových výletech neřešil a nadšeně potvrdil svoji účast. Znělo to perfektně a dojet na kole někam k moři byl už dlouho můj sen!
V průběhu léta jsme dořešili poslední drobnosti, jako kdy pojedeme, kolik nás bude, a jak se dostaneme s kolama do Salzburku, potažmo zpět z Grada domů. Nakonec se nás odhodlalo vyrazit 7 a jako nejjednodušší způsob se nám jevila cesta 2 auty, které, žel bohu, budou muset vždycky 2 lidé převézt o kus dál, nicméně každodenní 100 kilometrový příděl dával tušit, že se toho někdo vždycky rád ujme.

autor:  Karel Kolomazník

S Honzou Podhrázským není nikdy adrenalinových překvapení málo, proto mě příliš nepřekvapuje jeho dotaz, či  spíše přání , abych s ním letěl předvádět Elipsy do Francie, když se ptám kdy a kam, dostávám odpověď, že času je dost (až za týden) a místo mi včas vysvětlí.
Po krátkém váhání přislibuji, ale s podmínkou pořádné předletové přípravy. Vzhledem, k našemu oboustrannému vytížení postupně odkládáme přípravu ze středy na čtvrtek(letět se má přece až v pátek).
Ve čtvrtek mi Honza volá asi v 11,00 hod. Na moji odpověď, že na přípravu je času dost až po práci mi odpovídá, že na základě konzultace s francouzi bude lepší letět dnes. Po cca 20-ti min telefonické konzultaci s prohlídkou počasí se shodujeme v názoru, že v cílové oblasti to dnes bude asi opravdu lepší, než zítra a padá rozhodnutí letět hned. Po nabalení nejnutnějších věcí a rázném odmítnutí obědu v práci odjíždím v cca 12,20 na letiště. Po příjezdu zjišťuji, že Honza je zatím doma (to mě ani moc nepřekvapuje) a tak alespoň doplňuji do obou letadel palivo a protože žádné mapy nemám, očekávám věci příští.

autor:  Alena Člupná

Žil jednou jeden chudý dřevorubec a ten měl dvě děti, Jeníčka a Mařenku...

V sobotu 30. dubna jste sice na šumperském letišti Jeníčka ani Mařenku nepotkali, ale jako v pohádce to tam opravdu vypadalo. Nepočítaně bylo ježibab, čarodějnic, čarodějů, velkých, malých i těch nejmenších a natrefit jste mohli i na opravdickou perníkovou chaloupku.