Činnost Aeroklubu pomáhají spolufinancovat Město Šumperk, Olomoucký kraj, SFDI a Ministerstvo obrany

Komplexně vydařená sobota

Autor: Vlaďa Hurdálek   … aneb fůra důvodů k radosti V pátek 20. května podvečer jsem v letištním archivu úspěšně dohledal papíry z roku 1973, na Bernarda mnoho času neměl a tak sobotní ráno jedenadvacátého pro mě začalo podle bernardovského sloganu,  „ … s čistou hlavou“. To bylo dobře, protože jsme si dvakrát parádně hópli, nicméně hlavním úkolem dne byla „propagačka“ do Loštic. A právě o ni tady půjde.      Všechno začalo už dávno dávníčko, kdy v našem aeroklubu jakýsi Stanislav VESELÝ skočil svůj první seskok.  To by nebylo až tak tuze k divení, jenže Staňa, jak se později ukázalo, je nápaditým člověkem, jedním z mnoha hybatelů loštickým kulturním a společenským světem a usmyslel si, že by svůj parašutistický zážitek mohl svým sousedům nějak zprostředkovaně přiblížit.        Takže hlavním magnetem loštického dětského sportovního a zábavného odpoledne byli skokani Jarda Hájek, Martin Vávra a Karel Štencl plus Peťa Šmakal – pilot En-En-Béčka. My, z pozemního sledu, jsme se pro jistotu učísli a přepudrovali protože, nic naplat, odlesk jejich výkonu na nás dopadne taky. Akce to nebyla první, do Loštic se skákalo už předloni. Napodruhé ovšem propagačka „cinkla“. A proč až napodruhé? Protože poprvé to bylo „repre“ jaksi napůl. Tehdy na palubě letadla byli parašutisti jenom dva a z nich přistál před diváky pouze Jarda. Těch zbývajících padesát procent muselo z technické příčiny vyhledat nouzovou plochu.      Bezděčně se mi vybavuje blog „Někdy není posvícení“. Podívejte se do galerie a uvidíte, že v Lošticích bylo všechno tak, jak jsem tenkrát napsal, akorát místo párku jsme měli guláš a jako bonus i suvenýr dostali tvarůžky na čtvero způsobů. Vystavení domácí králíčci byli ale v klecích a volně pobíhající zajíčci už byli rozebraní. Radost však byla všeobjímající: U diváků i organizátorů, u parašutistů, Vojmír měl radost taky (ty archivní písemnosti byly totiž pro něj), radost na letišti měli i gratulanti protože na pozítřek se schylovalo k svátku sv. Vladimíra. Myslím ovšem, že největší radost měla okálová hospodská, paní Malá.      V neděli ráno jsem měl čistou hlavu stejně jako včera a navíc ještě čistou peněženku. Nebývám příliš jasnozřivý ovšem s nákupem zpátečního lístku na vlak jsem to v pátek vymyslel přímo prozíravě. Přeji vám hezké léto plné radostných skutků. P.S. Snímek padáku v loštickém kamenolomu jsem dělal mobilem bez samospouště. Čert tomu chtěl, že jsem u sebe zrovna neměl kloudný foťák.

 

< Předch.		Další >