Od slov už nebylo daleko k činům. Začali jsme zajišťovat dopravu – nejprve mikrobus, pak autobus, ale protože zájem byl opravdu velký, nakonec jsme v sobotu 19. září ve čtyři hodiny ráno vyráželi dálkovým patrovým autobusem.
Někteří účastníci zájezdu poměrně brzy objevili kouzlo občerstvovacího stolku v přízemí autobusu a pustili se do svých tekutých svačinek. My ostatní, kteří jsme poklimbávali v prvním patře, jsme se s nimi shledali až po šesti hodinách jízdy, kdy pan řidič první část skupiny vysadil ve Wieliczce. Druhá část pak pokračovala do Krakowa do Muzea lotnictwa.
Solné doly ve Wieliczce byly opravdu úžasné. Polský průvodce sice nejprve vypadal trošku vylekaně, když viděl naši dámskou skupinku, ale pak mezi námi děvčaty objevil jediného muže Laďu Čecha a značně se mu ulevilo. Pan průvodce byl milý a ochotný, většinu výkladu v polštině jsme rozuměli, chuťovou zkouškou jsme zjistili, že solné doly jsou skutečně ze soli a celá dvouhodinová prohlídka pro nás byla opravdu zážitkem. Pro „nejmenovaného“ muže ve skupině bylo ovšem největším zážitkem, když mohl poprvé v životě čůrat v hloubce téměř 140 metrů.
V muzeu letectví jsem sice nebyla, ale podle nadšených výrazů na fotkách soudím, že i tato návštěva byla pro přímé účastníky parádním zážitkem. Při vyprávění o letadlech, která tam viděli, vypadali jak malí kluci při rozbalování vánočních dárků.
Po prohlídce solných dolů i muzea získal náš výlet do Krakowa novou dimenzi – detektivní.  Skupinu z Wieliczky dovezl řidič na dohodnuté místo pod hrad Wawel, kde jsme se měli setkat se svými partnery, kteří se měli na totéž místo dopravit z muzea letectví. A protože muži pochází z Marsu a ženy z Venuše, jak známo, nebyli někteří účastníci zájezdu se schopni domluvit se svými polovičkami, kde se právě nachází, kde se potkají a kdy to bude. Je vidět, že orientaci a pohyb v cizím velkém městě bez použití mapy a podobných prostředků musíme ještě trénovat. Kupodivu se však nakonec všichni s partnery potkali a prohlídku Krakowa a jeho památek zvládli.
Večer nám bylo skoro líto, že výlet končí a my odjíždíme zpět do Šumperku. Zpáteční šestihodinovou cestu někteří strávili přímo u občerstvovacího stolku v autobuse a vybíhali ven, jen když potřebovali ulevit tělu nebo na benzínce doplnit zásoby rychle mizejícího alkoholu. My ostatní jsme se zabavili sledováním filmů na DVD. Filmovou produkci rušily pouze výbuchy smíchu a pěvecké výkony ozývající se z podpalubí a za něž by se nemuseli stydět ani účastníci Superstar.
Výlet do Krakowa stál opravdu za to a myslím, že ti, kteří nemohli nebo nechtěli jet, nám teď jen tiše závidí. Není však všem dnům konec a věřím, že nás vydařené výlety ještě v budoucnu čekají.

Výběr nejzajímavějších fotografií z Muzea lotnictwa a Solných dolů ve Wieliczce a Krakowa naleznete ve fotogalerii.