| Vlna 27.10.2006 |
|
|
autor : Martin Pekař Podle předpovědi měly být dobré vlnové podmínky již od čtvrtka, ale jak to tak s předpověďmi bývá … Celý den rozjímání o inverzi a střihu větru zanechalo své stopy. Dost jsem znejistěl, když jsem v pět hodin ráno stáhl půlnoční výstup. Oproti večernímu se moc nezlepšil, spíš zhoršil. Inverze byla o něco silnější a střih větru o něco výraznější. ...... Odstartoval Ivoš a místní L-13. Dotáhl jsem éro na start, kde už na aerovlek čeká Tonda Bordovský. Ivo po vypnutí skočil k Bělé a Jeseníku a hlásí zatím nulu. Rozhodli jsme se proto chvíli vyčkávat. V 8,30 naskočily chmurky na druhém rotoru za Vrbnem, Ivo hlásí metrové stoupání ve 4000. Tonda B. startuje. Lojza V. po chvíli přemlouvání radiostanice také. Přilétá vlečná, a tak v 9,20 letím. Trocha turbulence do 300m, ale jinak klidný vlek až do 1600m SOL. Stoupání 1 – 1,2 m/s končí nulou ve 2000m SOL. Po půl hodině mizí i chmurky na rotoru. Vítr mírně zesílil, ale stoupání se nezlepšilo. Přeletáři hlásí dostupy do 5000 QNH a dobré podmínky na trati. Zkouším osahat stoupavé pole před Vrbnem – kdyby se podařilo skočit na Bělou, bylo by vyhráno. Ale jen sklesám. Po návratu už nenacházím stoupání. Zůstává klesavá nula. Postupně se prosedám do 1300 SOL. Někteří se stáhli k letišti, kde už není ani ta nula a přistávají. Karel V. situaci komentuje: „Trčíme tu jak vidle v hnoji“. Asi v 11hod. se začíná počasí měnit. Přízemní zákal zmizel a dohlednost klesla. Hladina inverze se posunula do cca 4000 m a za Pradědem začal intenzívně růst rotor. Na 0,1 se zdvihám do 1600m SOL. Pak stoupání sílí na 0,5 – 0,7 m/s do 2300m SOL. Po dalším hledání jsem našel 0,5 m/s , které mě vynáší do 2900m SOL. Tahle výška stačí na přeskok do prvního rotoru. Je poledne. Spolu se mnou skáče i L-13 o poznání níž. Ve 2200m SOL přilétám do oblasti prvního rotoru za Pradědem. Stoupání od 0,8 – 1,2 m/s. Ve 3500m kontroluji hadičky od kyslíku, povoluji hlavní ventil, krátce vyzkouším dýchač a pokračuji ve stoupání. Kolem 13 hod jsem ve 4500m QNH, kdy zapínám dýchač. Miloš Pajr hlásí stoupání 1,5 – 2 m/s do 8000 u Žulové. Kabina začíná namrzat kolem 6000m QNH. Přísavky na ledovce nedrží, a tak mi Ipaq a Kolibřík leží na klíně. Teplota je -11°C a stoupám dál. Přitáhnu límec a rukávy, nasazuji druhé rukavice. V 6800m QNH slábne stoupání pod 0,5 m/s. Rozmýšlím přesun k Žulové. Ještě jeden skok na 1,1 m/s do 7350m QNH a krátce před 14hod. kloužu k Žulové. Ve 14,30 navazuji v 5200m QNH do 1 – 1,3 m/s. Stoupám, hledám, učím se. V 16,05 mám 7500m QNH a hledám silnější stoupání. Místo toho sklesám do 6800. Vracím se proto za Žulovou, nacházím stoupání 1,7 m/s, které kolem 8000 slábne. LX5000 ukazuje teplotu -27°C. Vítr v hladině je kolem 90 km/h. Před 17hod. ještě fotím mraky nad zemí, ale z Jeseníku oznamují západ slunce za půl hodiny. Není na co čekat. Oblačnosti přibylo, proto se přesouvám po větru na úroveň Krnova, a pak napříč větru kloužu nad letiště. Město mám na dohled a tak vysouvám brzdící klapky na polovinu a klesám. V 6000 vysouvám brzdy celé. Na prochladlém plexiskle narůstá ochotně jinovatka. Vločky poletují po kabině. Pod 4000m je tepleji. Kabina osychá, ale o to víc se ozývá močový měchýř. Hlásím se na Krnov info, vysouvám podvozek, točím 3. a 4. zatáčku, přistávám. Je půl šesté. Po čtvrt hodině už můžu chodit. Skládáme 304 a jedeme domů. Ještě večer stahuji kolibříka, abych se ujistil, že se mi nic nezdálo. Dosažené převýšení bylo 6279 m, nejvyšší výška 8019 QNH v 16:48. Pavlína Horáčková a Jan Vlček dosáhli zlatého převýšení s absolutní výškou kolem 6.000m QNH. |
| < Předch. | Další > |
|---|
