autor : Ondřej Köver

Všechno to začalo někdy na podzim roku 2009, domlouváním a jednotlivými schůzkami ohledně výcviku. Poprvé jsme se setkali  na Malíkovně 23.1.2010.  Sešli jsme se v poměrně hojném počtu 8 lidí, z čehož 2 přišli pouze na teorii.  Pan Kolomazník nám povykládal o spoustě svých zážitků z létání, a mimo jiné nám vysvětlil co budeme k výcviku potřebovat, jak bude výcvik probíhat a v neposlední  řadě jak budeme výcvik platit. Hodiny teorie nám začali 6.2. a zde se nás sešlo už 10. Během 2 měsíců jsme absolvovali celý teoretický kurz, následovalo pár dalších hodin pozemních příprav a konečně jsme se mohli podívat do vzduchu. Našim hlavním instruktorem se stal Rosťa Šubert a druhým (nejsem si jist, jestli zcela dobrovolně) Honza Podhrázský neboli Chleba a mnoho dalších. Létat jsme začali 3.4. Ještě stále nás bylo 8, ale všem bylo jasné, že počty se budou časem měnit, ovšem nikdo nečekal že i k vyššímu.  Postupně jsme se prokousávali osnovou od seznamovacího letu, přes nácvik zatáček , vývrtek, pádů a spirál až k pokusům o řízení aerovleku.

2.5. jsme absolvovali další pozemní přípravu, tentokrát na naviják.  A poprvé během výcviku jsme měli tu čest s červenobílou letištní kráskou…ano s Ávií... Navijáky jsme začali lítat v největším počtu celého výcviku, v devíti, ve složení: Já, Pája Němec. Michal Formánek, Valda Bobák, Petr Vaculík, Albert Halenka, Libor Kužel, Miloš Slabý a naše nejčerstvější posila Luďa Krmela. Během května nám počasí příliš nepřálo a podařilo se nám uspořádat pouze 2 provozy a to ještě za hodně nevlídného počasí, kdy často při rozjezdu nebylo z kabiny přes deštové kapky nic vidět. Konečně přišel červen, a pošasí se , co si pamatuji, docela umoudřilo, a my začali lítat jak to jen šlo, mnohdy i 4x týdně. Postupně jsme začali přivykat letištnímu životu. Začali jsme chodit na víkendové bečky, spali na vrátnici, seznámili se s hlídáním, zkrátka jsme zjistili, že letiště není jen o lítání.  Touto dobou už nás létalo jen 6 a s provozy nám často pomáhala Markéta s Robertem, kteří se již třetím rokem připravovali na pilotky. V půlce června jsme se konečně naučili pořádně přistávat, a mohli jsme přejít na I/5  a o pár dnů později i na I/6.  Při těchto úlohách se konečně do lítání přimíchalo zase trochu toho adrenalinu, hlavně s Chlebou. Na ten jeho omezenec bez přístrojů a brzd se nedá zapomenout. Někdy koncem června vyšlo nařízení, že se musí prohlídnou všechny Blaníky, a tak jsme museli lítaní na pár dnů přerušit,  a sehnat někoho, kdo nám to pomůže rozdělat.  Druhý týden v červenci jsme se my dva nejrychlejší pustili na I/7, neboli lítaní aerovleků, a vrtání, padání….Další dva následovali asi o týden později. Stále nás létalo aktivně 6. Někteří méně, někteří více. Někdy v půlce června, jsme podnikli vejlet do Ostravy, na zkoušky Omezeného průkazu radiotelefonisty. Ten jsem udělali všichni až na Michala, který s tím nějak moc nelámal hlavu, a místo čekání 3 měsíce na novou zkoušku, si udělal všeobecného v Praze.

25.7.to konečně to přišlo.  Naše první sóla. Po nutném startu s panem Kolomazníkem, se poprvé do Blaníka sám posadil Pavel, já ho následoval asi o 15 minut později. 1.8. nás následoval Luďa a asi týden nato Michal.

Po prvních sólech následovalo opět pár okruhů na navijáku, nějaké aerovleky, pro některé z nás první sólo polítaní v termice. Dalším povinným startem během výcviku je vývoz. První absolvoval vývoz Pavel s Rosťou na Blaníku na trati: Šumperk— pole . Další jsem šel na vývoz  já s panem Pískovským, taktéž Blaníkem, do Prostějova a zpátky. Michal s Luďou letěli vývoz na Vivatu. Po dolítání všech aerovleků a okruhů nás čekali už jenom omezence. Ty jsme si odskákali pod dohleden Pavli Horáčkové  poslední srpnovou neděli Na 4.9. jsme měli domluveného pana inspektora Míčka na teoretické zkoušky. Teorii nás dělalo 5: Já, Pavel, Luďa, Michal a Honza z loňské elementárky. Teoretické zkoušky jsme nakonec, i když někteří jen tak tak, složili. Poslední co nám zbývalo, byli pilotky. Předběžně jsme se dohodli s Míčkem, že by přijel 11. o odlítali bysme to. Ale co se nestalo. Další den vyšel bulletin, který zakazoval okamžitě lety všech Blaníků. Byli jsme z toho docela v šoku, a pořádně nevěděli co dál. 11. 9. byla materiálovka, na které se všech nás 5 sešlo, a dostalo se nám informace, že ve Zbraslavicích mají Blaníka z Vlašimi, který má výjimku, a že tam zítra bude Kinc. Na nic jsme nečekali, a začali to domlouvat a shánět všechny potřebné papíry, razítka a podpisy.  Nejdřív nám bylo zakázáno tam jet, ale nakonec se to nějak vyřešilo. Sehnali jsme všechno potřebné, a ráno vyrazili do Zbraslavic. Dorazili jsme tam kolem poledne, prohlídli si letiště, setkali se s Honzou Floriánem, té doby také žákem, který nám to všechno pomohl domluvit.  Kinc dorazil asi o půl 3. Po rychlé kontrole papírů jsme se přesunuli na start. Kde už čekal nachystaný Blaník imatrikulace 6815. První letěl Honza F. vlek, vrták, pád, pár zatáček a otevřené brzdy na okruhu. Druhý letěl Michal, potom Pavel, zatím všichni bez problémů. Čtvrtý start byl můj, a ten se moc nepovedl, a tak jsem musel letět ještě jednou, naštěstí už ne s Kincem. Luďa a Honza odletěli taktéž bez komplikací. Nakonec jsem zkoušku složil i já. Vyřídili jsme všechny potřebné papíry a vyrazili domů. Už jako PILOTI. 2.10 jsme uděli nějaký to maso, a náš výcvik pořádně zapili!!!

Celá elementárka nám trvala asi 8 měsíců, během této doby jsme provedli 2 padesátky na Blanících, praskli tři pojistky lana na navijáku, alespoň 10x přetrhli lano od navijáku, s Ávijí najezdily necelých 800km a vypili nespočet piv.

Posledníma řádkami bych chtěl jménem všech poděkovat instruktorům, nejvíce Rosťovi, za to, co všechno pro nás udělal, a kolik svého volného času, hlavně o víkendech nám obětoval. Chlebovi za jeho páteční provozy, který byli prostě jiný, a všem ostatním, kteří nám s výcvikem jakkoliv pomohli, ať už tím, že si sedli do letadla za nás, do navijáku, nebo že stáli na startu a drželi křídlo.

Díky.