autor: Alena Člupná

Oslava babího léta? I tak by se dal nazvat náš výlet na jižní Moravu, protože počasí bylo skutečně nádherné a my jsme si to opravdu užívali.
Nebo gurmánský výlet? Určitě, tolik dobrého jídla a pití zážitkem rozhodně bylo.
Vyráželi jsme ráno ze Šumperka a už v autobuse kolovala malá „tulamorka“ na rozjezd.
První zastávka byla v Brně. Tomáš Michna pro nás zajistil snídani ve stylové letecké kavárně AIR CAFÉ na Zelném trhu. Připadala jsem si jak v Tmavomodrém světě – úžasné prostředí plné leteckých exponátů z 2. světové války, příjemná swingová hudba, milí a ochotní číšníci, skvělá italská káva, lákavá snídaně… co víc si přát. Je pravda, že někteří z nás snídali párky s rumem poprvé v životě, ale nepředstavujte si žádný tuzemák. V AIR CAFÉ nabízí 60 druhů karibských rumů a opravdu stojí za to je ochutnat. Tome, díky, bylo to perfektní.
Po pozdní snídani jsme se přesunuli do Lednice. Po cestě nám trošku vytrávilo, ale v lednické restauraci U Tlustých už na nás čekali. Chlapi neodolali a cpali do sebe výbornou dršťkovku, nepřekonatelnou domácí paštičku a bramborové knedlíky s uzeným, my, holky jsme ochutnávali grilovaného lososa nebo pečené kachní stehýnko.
Po dobrém obědě byl nejvyšší čas udělat něco pro své zlenivělé tělo a jít se projít. A že je v Lednici co k vidění - lednický zámek s francouzskou zahradou, Minaret, Janův hrad, zámecký skleník, akvárium Malawi, procházka zámeckým parkem, projížďka na loďkách po Dyji,…, to všechno jsou lákadla, která stojí za to vidět.
Mimochodem, pokud je vám lednický minaret něčím povědomý, pak vězte, že jeho autorem byl Josef Hardmuth, autor moderní tužky, kterému prý minaret tvarem připomínal životní vynález.
Ale půl šestá odbila, my jsme opět nasedli do autobusu a přesunuli se do nedalekého Mikulova.
Ve vinném sklepě U Jožky už na nás čekala nejen paní majitelka, ale i stoly plné domácích pochutin. Řízená degustace tedy mohla začít – k ochutnání jsme měli připraveno 11 druhů vína z vlastní produkce. Někteří z nás si vyzkoušeli roli hodnotitelů a výsledky jsme zapisovali do „degustační tabulky“. Každému chutnalo jiné víno, takže jsme se samozřejmě neshodli ani u jednoho stolu, ale na nadšení nám to stejně neubralo.
Nálada byla výborná, paní majitelka zajišťovala stálý přísun vína na vinném baru, degustaci jsme prokládali domácím uzeným a škvarkovou pomazánkou,… komu by se chtělo domů?
A tak největší problém byl, po čtyřech hodinách strávených ve vinném sklepě, dostat všechny rozveselené účastníky zájezdu do autobusu. Přestože byl pan řidič tolerantní a trpělivě čekal, až všichni dopijí, dojí, koupí si víno, vyfotí se ve sklípku, před sklípkem, vypadalo to, že do autobusu budou nastupovat hodně dlouho. Naštěstí máme Lumíra. Když zavelel: „Všichni budou do 5 minut v autobuse, odjíždíme!“, tak skutečně všichni poslechli a mohli jsme vyrazit zpět do Šumperka.
Moje obavy ze zpáteční cesty (když jsem viděla, co někteří dokázali zkonzumovat, mým největším přáním bylo, abychom vůbec nějak dojeli) se snažil rozptýlit zkušený pan řidič. Jeho uklidňování, že za chvíli stejně všichni usnou, se však ukázalo jako liché. To nezná aeroklubáky. Ti v zadní části autobusu vydrželi čilí celou cestu a ještě zvládli školení i s rozborem nehod. Nedivte se, taková kombinace vína s fernetem a skotskou dodá energii na celou noc. Některým se pak ani nechce v Mohelnici z autobusu vystupovat.
Pan řidič byl opravdu profík, cesta byla perfektní a tak jsme půl hodiny po půlnoci dorazili do Šumperka.
A o tom, že byl výlet vydařený, svědčí nejen sobotní zážitky, ale i to, že v neděli byli všichni v pohodě. Tak můžeme plánovat, kam za kulturou příští rok.