Je to až neuvěřitelné, jak ten čas letí. Vždyť to vidím jako dnes, když se u nás poprvé objevila. Psal se rok 1999. Ona byla krásná, žlutá, nablýskaná. Měli jsme velké cíle a ona nám je pomohla splnit. To byla naše "stopětka".
Celkem s námi nalétala bezmála 744 hodin a provedla 2418 přistání. Díky ní jsme vycvičili nové piloty. Vždy nás dovezla tam, kam jsme chtěli. Nikdy netrucovala a neměla své dny.
Od dubna již bude mít nového majitele. Věříme, že se jí bude na Hané líbit a že za námi občas přiletí.

Koneckonců ... vyskočit z letadla není zase až tak velkej kumšt. Cesta dolů volným pádem občas sice na dramatičnosti nepostrádá, ale zase netrvá dlouho a pokud při ní dojde k zádrhelu, zpravidla jej mnoho očí nevidí.
A sestup na otevřeném padáku?  Pro „přesnosťáře“  a „cé-erwéčkáře“ je to prostor k práci, pro větší zbytek parašutistické obce poměrně nuda a někteří kolegové se rychlým utrácením výšky snaží tuto fázi zkrátit na nejmenší možné časové minimum.

Pokračování článku naleznete v sekci Články